Domácí mazlíčci. Je zvířátko vhodné pro každé dítě?
Touha po zvířecím kamarádovi nebo společníkovi se objeví skoro u každého dítěte. Je zvířátko jako domácí mazlíček vhodné pro všechny děti a co vše se díky péči a vztahu k jiné živé bytosti dítě naučí? Co musí rodiče zvážit, než dítěti jeho přání splní? Nejen na to se ptala Romana Růžičková hosta pondělního vysílání pořadu Atrium Rádia Junior, psycholožky Barbory Downes.
Domácí mazlíček = jednoznačná výhoda?
„Často se říká, že díky zvířátku v rodině se dítě učí empatii, zodpovědnosti, povinnostem atd.,“ říká psycholožka Barbora Downes. Podle ní to ale neplatí bezvýhradně. Výzkumy totiž ukazují, že je velice důležité, nakolik má dítě se zvířetem citovou vazbu. A záleží také na její hloubce. Nestačí, že dítě a zvíře žijí spolu v jednom bytě či prostoru, ale podstatný je speciální vztah dítěte ke zvířeti.
A jak se pozná kvalita vazby mezi naším potomkem a domácím mazlíčkem? Podle Barbory Downes o ní vypovídá zejména aktivita v péči o zvířátko a také zájem dítěte o zvíře samotné, o jeho potřeby.
Pokud je tedy mezi dítětem a zvířetem hlubší citová vazba, pak u úplně malých dochází k podpoře rozvoje řečových schopností (dítě na zvíře mluví, udílí mu pokyny, komentuje situace spojené se zvířetem) a velice podstatné je také to, že dítě dokáže vidět svět i z perspektivy jiné živé bytosti.
Starším dětem, převážně ve věku adolescentů, zvíře pomáhá snižovat míru úzkosti. Děti v tomto věku mají navíc hodně narušenou sebedůvěru, více se pozorují, zkoumají svou pozici v širším okruhu lidí a domácí mazlíček pro ně může být natolik blízký, že mu svěřují svoje trápení a nejhlubší pocity.
Proč ano, proč ne aneb zodpovědné rozhodnutí
Než si domů pořídíme jakékoliv zvíře, tedy živou bytost, je nutné zvážit, co vše je s tímto rozhodnutím spojené. Kromě vhodných podmínek v bytě nebo domě musíme myslet i na dobu prázdnin a dovolených. Bude s námi zvíře cestovat? Bude se o něj mít kdo postarat? Počítat musíme také s finanční zátěží spojenou s možnou veterinární péčí. A zásadní je podle Barbory Downes také „uvědomit si, že vždy bude podíl péče o zvíře vyšší právě na straně rodičů.“ Dítě totiž není schopné dlouhodobě vykonávat všechny práce spojené s chovem domácího mazlíčka. „I péči o zvíře se dítě musí naučit od svých rodičů, aktivní pomoc rodiče je v tomto zásadní.“
Jak „nastartovat“ vazbu dítě – zvíře
1/ Před rozhodnutím, že pořídíme domácího mazlíčka, si vytvořte spolu s dětmi seznam povinností. Povinnosti si pak rozdělte podle možností a schopností.
2/ Chvalte. Zejména zpočátku je dobré dítě pochválit za plnění úkolů, především, když je plní bez předchozího upozornění. To zvyšuje pravděpodobnost, že dítě vydrží pečovat o zvíře delší dobu.
3/ Motivace dítěte – počítejte s tím, že dítě dlouhodobě nevydrží o zvíře pečovat. Pak je opět na rodiči, aby zatraktivnil celý proces. Např. společný nákup hračky pro zvířátko nebo nová trasa při venčení psa…
4/ Zákaz nepomáhá – trestat dítě tím, že nesmí se svým zvířátkem ven, nebo vyhrožování, že zvíře prodáte atp., může narušit vztah mezi dítětem a zvířetem, proto bychom se takovému zakazování nebo vyhrožování měli vyhnout.
Jaké zvíře a ve kterém věku dítěti pořídit? A jak pomoci dítěti v situaci, kdy zvířecí mazlíček odejde? Jaké povinnosti v péči o zvíře zvládne dítě v předškolním a školním věku? Odpovědi nejen na tyto otázky uslyšíte v záznamu pořadu Atrium s psycholožkou Barborou Downes.
