Koníček má vzbudit vášeň nebo alespoň bavit

21. březen 2016

Koníčky, zájmy, záliby... to vše by nás mělo bavit. Podmínkou je ale správný výběr. Podle čeho volit koníčky a záliby? A musí mít dítě na každý den alespoň jeden kroužek, nebo je vhodné zařadit do týdenního programu také „nicnedělání“ a společné sdílení běžných činností v domácnosti? Tak právě na tyto otázky odpovídala Romaně Růžičkové v pondělním Atriu psycholožka Barbora Downes.

Ideálně zvolený koníček dovede vzbudit vášeň. Podle psycholožky Barbory Downes vášeň = souznění osobnosti s aktivitou. Díky tomu může dítě zažít pocit úspěchu, zejména pokud se dítěti ve škole moc nedaří, koníček nabízí prostor k růstu sebevědomí a sebedůvěry. „Když mě něco baví, udržím déle pozornost, naučím se mimoděk spoustu věcí i dovedností, díky kterým mohu později vynikat. Taky si osvojím schopnost úkol nejen začít, ale i dokončit. Koníček v dítěti rozvíjí mnohé schopnosti, měl by ale dítě bavit, pak totiž přináší radost, zábavu, úlevu a především odpočinek od výkonové orientace ve škole.“

Koníček může být kůň

Správně zvolený koníček se může stát pro dítě opravdovým koněm, zájmem, který vydrží do dospělosti, zkrátka po celý život. To ale platí zejména u koníčků, které nejsou příliš profesionalizované a výkonově zaměřené. Jak říká psycholožka Downes: „na ty běžné koníčky, u kterých není potřeba profesionálů, jsme už téměř zapomněli. Ale to jsou právě ty činnosti, které nám vydrží až do důchodu.“

Rodiče by neměli zapomínat ani na to, že dítě má mít ve svém týdenním programu i prostor jen samo pro sebe. Nemá nám chybět také čas pro společné prožívání. „Stačí i chvíle při mytí nádobí nebo při chystání večeře. Dítě nám může, ale nemusí pomáhat, důležité je, abychom měli čas na běžné povídání, na dobu, která není vyplněna povinnostmi či nějakou organizovanou zábavou. Právě v takové chvíli nám dítě sdělí spoustu věcí, na které jinak není prostor.“ A navíc – děti potřebují zažít i prostředí, které není soutěživé, nemusejí vždy zápasit o první místo nebo nejlepší čas.

Baví mě to, ale jen chvíli

Vybrat vhodnou zálibu nemusí být tak jednoduché, jak se zdá. Rodiče by měli mít na paměti, že děti v mladším školním věku opravdu nemají vyhraněné zájmy, hledají se, a proto mají nárok zkoušet a zjišťovat, co by je bavilo. Už jen snaha najít zálibu, která by dítě těšila, je dobrá. Podněcuje zvědavost, fantazii a snahu zjistit něco o sobě. I proto by rodiče měli mít s přecházením k jiným koníčkům trpělivost.

Rodič je tím, kdo zná dobře své dítě a tak je i schopný odhadnout, co by dítě mohlo zaujmout a co je pro jeho povahu naopak nevhodné. Společně by pak – rodič a dítě – měli dojít k tomu, který kroužek si dítě vyzkouší. Vhodné je ale už předem domluvit nějaká pravidla. Tak například je dobré, když se s dítětem dohodneme na době, po kterou u činnosti vydrží – do konce pololetí, do konce školního roku atd. Také bychom dítěti měli zdůraznit, že i s aktivitou, která nás baví, může být spojená občasná nechuť, kterou je nutné překonat. Pokud se však dítě na kroužku trápí, nechce tam chodit a koníček tak neplní základní potřeby, totiž zábavu a odpočinek, nebo je dokonce zdrojem stresu a konfliktů v rodině, pak nemá smysl trvat na plnění původní dohody. Lepší je, když zjistíme, co dítěti vadí, a tomu se napříště vyhneme.

Více se o tom, jak zvolit vhodnou zálibu, ale také o „propadnutí“ jedinému zájmu se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Spustit audio