Co má společného rozhlas a Světluška
Světluška je druh brouka. To nejspíš víte. Lidově se nazývá svatojánská muška nebo svatojánský brouček.
Vyzařuje zelenkavé světlo, které dokáže podle potřeby zhasínat a rozsvěcovat. Opravdu. A pokud ho nešetrně chytíte do ruky, dokáže i bolestivě kousnout. To pak není ten mírumilovný Brouček z televizních večerníčků.
Světluška je ale taky název dlouhodobého projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu, který pomáhá dětem i dospělým s těžkým zrakovým postižením. Je to vlastně taková parta nadšených a moc hodných lidí, kterým není lhostejné, jak se nevidomým žije. Patronkou této Světlušky je zpěvačka Aneta Langerová.
Pro nevidomé je Český rozhlas velkým přítelem a pomocníkem. I v době počítačů, chytrých telefonů a dalších technických vymožeností, které nevidomým usnadňují život. Mluvené slovo – ať už to jsou zprávy nebo třeba četba na pokračování – zčásti nahrazuje oči těm, kteří nevidí. Proto je dobře, že je tu Český rozhlas.
Světluška zřídila v autobusu s úplně zatemněnými okny Kavárnu POTMĚ. Není tam vůbec nic vidět ani s otevřenýma očima a kávu nebo jiné pití roznášejí nevidomí. Ve tmě jsou mnohem obratnější a šikovnější než jejich vidící návštěvníci. Vůbec není na škodu si někdy zkusit provádět běžné činnosti se zavřenýma očima. Zkuste si třeba namazat chleba nebo vyčistit zuby poslepu. A dejte nám do Rádia Junior vědět, jak jste dopadli.
A víte, jakou nesmírnou výhodu mají zavřené oči? Může naplno pracovat vaše fantazie. Ta vaše pohádková krajina, ta vaše princezna nebo ten váš rytíř nebo jiný hrdina z rozhlasových příběhů jsou přece nejkrásnější a nejzajímavější. A dokonce i vaše strachy nebo dobrodružné představy mohou být napínavější, než když sledujete nějaký film. Totiž ten film, který si vytváříte ve své vlastní fantazii, když posloucháte rozhlasové vysílání, rozvíjí vaši tvořivost. A tvořivost – cizím slovem kreativita – je klíčem k úspěchu v životě.
To a všechno ostatní si zapište za uši.
