Zapiš si to za uši o smraďoších
Ve světě zvířat se to smraďochy jenom hemží. A různé pachy, zápachy, příšerné smrady i roztodivné vůně do tohoto zvířecího světa patří. Patří i do říše rostlin.
Někdy je nevoňavé jenom jméno, třeba v případě jihoafrické léčivé rostliny, která se jmenuje zápašnice březová. Ta prý je cítit a také chutná nikoli po bříze, ale po rybízu, což někomu může být dokonce velice příjemné.
Žampión zápašný – správně pečárka zápašná – není rostlina, ale houba, která nepříjemně páchne po dezinfekci a její nepříjemný pach při vaření dokonce sílí. Roste od června do listopadu v listnatých a smíšených lesích, parcích, zahradách i na trávnících na sídlišti. Její pach nás varuje: Pozor, nesbírat, nejíst, jsem jedovatá! Pokud jde o zvířata, tak největšími smraďochy jsou třeba hyeny, lvi, sloni, ale třeba i lenochodi nebo mnohonožky, pochopitelně skunk anebo tchoř.
O tom, jak některé z těchto zvířat voní nebo nevoní a proč tomu tak je, si řekneme příště. Důležité je vědět, že v přírodě má většinou všechno svůj význam. Někdy ten pach, ať už smrad nebo vůně, má odradit a zastrašit nebo varovat, jindy nalákat a přivábit. Tohle a všechno ostatní si zapište za uši.
