Tipni si, kdo je to voštinář
Kdo je podle tebe voštinář? Někdo, kdo se stará o vosy, nebo někdo, kdo vyrábí vosk?
Práce voštináře voní po medu. Vlastně si představíme hned dvě voňavá řemesla – voštinářství a voskařství. Voštináři byli lidé, kteří od včelařů vykupovali voštiny – to jsou včelí plástve bez medu. Viděli jste je někdy z blízka? Tedy myslím ty včelí plástve. A myslím tak z blízka, aby to pro vás bylo bezpečné – buď na obrázku, nebo s nějakým zkušeným včelařem a v ochranném oděvu.
Možná byste byli překvapení, jak jsou včely zběhlé v geometrii. Jejich plástve jsou krásné pravidelné buňky ve tvaru šestiúhelníku.
A tyhle buňky, plástve, tedy voštiny, voštináři od včelařů vykupovali a tavili je na vosk, který pak prodávali voskařům.
No a voskaři byli pak ještě o stupeň víš než voštináři. Byli to vážení řemeslníci, protože jejich výrobky, to nebylo jen tak něco. To byly většinou svíce, které zdobily kostel.
Dnes bychom řekli, že svíčky ze včelího vosku byly luxusní záležitost. Prostě si je nemohl dovolit jen tak někdo koupit proto, aby měl večer čím svítit. Na běžné svícení se používaly svíčky lojové. Tedy svíčky vyrobené z vyvařeného tuku zvířat. také to nebylo řemeslo špinavé, protože včelí vosk byl vždycky považován za něco až nadpozemsky čistého.
A to si dnes taky zapište za uši.
