Letopisy Želvíry čili želvy Elvíry, 8. díl

Ž: Želvíra, želva (přes 100)
B: Bertík, papoušek (skoro 80)
I: Iris, kočka (asi 4)
R: Ričinka, štěně (4 měsíce)
M: maminka Lenka (43)
T: tatínek Vašek (45)
J: Jakub, syn (8)
D: Dora, dcera (16)
a další

Ž: Tak, Bertíku, vypravuj, jak to s tou tvou záchranou bylo.
I: Ať se Riči rozveselí.
B: Už jsme si říkali, že se Vašek Šanda stal po prrrvní světové válce přírrrodovědcem. Prrroto odjel do Brrrazílie – to je v jižní Americe – na přírrrodovědnou výprrravu. To bylo ještě před drrruhou světovou válkou.
R: A byla i třetí?
Ž: Nebyla. Ostatně my si tuhle rodinnou historii připomínáme proto, abychom věděli, jak jsou války špatné.
R: A bude ta třetí válka?
I: No… Když byla první a druhá…?
Ž: Nebojte se. Čím víc bude těch, kteří vědí, jak to všechno v historii bylo a proč se to všechno dělo, tím menší moc budou mít zlouni, mocipáni a bojechtiví a hloupí generálové. Chytří a hodní lidé si s nimi nakonec poradí. Ti žádnou válku nechtějí.
R: Ani chytrá a hodná zvířata ji nechtějí. To je jako v pohádce.

B: Ano. Prrroto si to všechno vyprrravujeme a připomínáme. Ale vrrraťmě se do toho mrrrňavého brrrazilského krrrámku.
I: K tomu obchodníkovi, co tě koupil od domorodců z pralesa. On prodával papoušky?
B: Všechno možné. I opice. I rrryby a hady.
R: Těm se taky stýskalo?
B: Urrrčitě. Já si to ale nepamatuju, prrrotože jsem byl z toho smutku oprrravdu moc nemocný. Jednou ale do krrrámu přišel vysoký muž. Vypadal jako cestovatel. Prrrohlížel si zvířata a všechna nakonec koupil. Mě dostal zadarrrmo, prrrotože jsem byl na umření. Zkrrrátím to. Po dlouhatánské cestě lodí a pak vlakem zpátky domů, po návrrratu do Prrrahy, všechna zvířata rrrozdal kamarrrádům přírrrodovědcům, jen mě si nechal.
R: A uzdravil tě.
I: A skamarádil tě s Želvírou.
B: Ano. Želvírrrra sice není papoušek drrruhu arrra arrrrarrrauna jako já, není tak krrrásně žlutomodrrrozelená jako já, ale je to má nejlepší kamarrrádka, i když je jen želva, co neumí lítat.
Ž: Bertíku…
B: Parrrdón, parrrdón… Naštěstí jsi kamarrrádka se smyslem prrro humorrr.

R: A co já a Iris?
B: Vy jste naše náhrrradní rrrrodina. Vlastně už ne náhrrradní, ale oprrravdová rrrodina.
Ž: Bertík má pravdu. Jste naše rodina a bez vás by nám bylo smutno.

I: Stejně mi není jasné, jak je možné že ten pradědeček mohl cestovat. Když se před sametovou revolucí cestovat nesmělo.
B: Ale mezi oběma světovými válkami to šlo. To byla v naší Československé rrrepublice svoboda a demokrrracie. To až párrr let po drrruhé světové válce se to změnilo k horrršímu.
I: A co byla ta demo…
Ž: Demokracie? Demokracie je způsob vlády v nějaké zemi. O tom, jak a kdo bude vládnout, rozhodují svobodně všichni lidé, kteří v té zemi žijí. Svobodně a demokraticky si zvolí svoji vládu. V zemi je svoboda a proto platí zákony, které tu svobodu lidem zaručují.
B: Demokrrracie chrrrání úplně každého člověka.
Ž: To je pochopitelně zjednodušeně řečeno, abyste to pochopily.

R: A rozhodují o tom i děti a zvířata?
Ž: Rozhodují o tom jenom dospělí lidé. Děti se to od nich učí. Naštěstí se dozvídají, že je třeba si svobody a demokracie vážit.
B: Že je třeba demokrrracii chrrránit. Prrroto je dobrrré si připomínat výrrročí sametové rrrevoluce a návrrrat demokrrratické svobody.
I: A když ta demokracie chrání každého člověka, chrání i každé zvíře?
B: Ano. Na to jsou zákony. Třeba zákon o ochrrraně přírrrody a krrrajiny, zákon na ochrrranu zvířat a prrroti jejich týrrrání…
R: To je dobře…
Ž: Ano naštěstí. Vždyť ještě donedávna bylo zvíře podle zákona bráno jako věc a ne jako živý tvor.
I: To… opravdu?
B: Jo jo. Zvíře bylo prrro některrré lidi jen kožich, čepice nebo kabelka.

Ž: Po sametové revoluci, v obnovené demokracii, se toho hodně změnilo k dobrému – pro lidi i pro zvířata. Ale nešlo to všechno hned a najednou. To není jako v pohádce.
B: Naštěstí si už lidé uvědomují, že je potřeba chrrránit všechno živé na celé zeměkouli. Á… Rrriči už zase chrrrní.
R: Nechrním…
I: A Želvíro, ta sametová revoluce byla v listopadu?
Ž: Ano. Začala 17. listopadu. Před pětadvaceti lety.
B: Před čtvrrrt stoletím.
I: A to se taky opravoval sklep jako letos?
Ž: Ne… Proč se ptáš?
I: No… Jak si to můžeš pamatovat, když v listopadu už přece spíš ve sklepě, v bedně vedle brambor a jablek?
Ž: To máš pravdu. Od konce září do půlky března, tedy od svátku svatého Václava do svátku Josefa, pravidelně spím. Letos se sklep opravuje, takže jsem ještě s vámi doma. Ovšem tehdy před čtvrt stoletím, v listopadu 1989, byly tak velké mrazy, že mě táta Vašek vzal ze sklepa domů. Jablka a brambory ve sklepě pomrzly a já se doma v teple probrala.
B: Proto jsme tu hrrrůzu, strrrach a potom i rrradost ze sametové rrrevoluce mohli prrrožívat v naší rrrodině společně s Želvírrrou. A s Ferrrdou.