Letopisy Želvíry čili želvy Elvíry, 7. díl

Jak se žilo emigrantům v cizích zemích, třeba Karlu Krylovi? Proč bylo zakázáno poslouchání zahraničních rozhlasových stanic? I o tom vyprávějí Želvíra a Bertík.

Ž: Želvíra, želva (přes 100)
B: Bertík, papoušek (skoro 80)
I: Iris, kočka (asi 4)
R: Ričinka, štěně (4 měsíce)
M: maminka Lenka (43)
T: tatínek Vašek (45)
J: Jakub, syn (8)
D: Dora, dcera (16)
a další

I: A když emigrovali, tam v tom vyhnanství, v tom exilu, mohli pracovat?
R: A chodit do školy?
Ž: Ano. Protože v západních zemích byla větší spravedlnost a svoboda, mohli uplatnit své schopnosti lépe než u nás v republice. Ale málokdo měl jednoduchý život.
R: Proč?
B: Ti šikovní prrráci sehnali rrraz dva, ale skorrro úplně všem se stýskalo.

I: A mohli zpívat? Nebo hrát divadlo?
Ž: Někteří to dokázali. Naučili se cizí jazyk velmi dobře, takže v divadle a ve filmu hráli i v cizině. A byli i takoví, kteří v zahraničí začali pracovat třeba v rozhlasu. A odtamtud vysílali v češtině a ve slovenštině. Třeba ze sousedního Západního Německa nebo až z daleké Ameriky.
I: V češtině? To v Německu mluvili v rádiu česky a ne německy?
R: A v Americe nemluvili americky?
I: Riči, tam se mluví anglicky.
R: Aha.

B: Byly zvláštní rrrozhlasové stanice, jako Svobodná Evrrropa a Hlas Amerrriky, kterrré vysílaly do zemí, kde byla nesvoboda, v jazyce, jakým tam lidé mluvili. Česky a slovensky prrro posluchače v našem státu, v naší Československé socialistické rrrepublice. Tak se naše rrrepublika tenkrrrát jmenovala.
Ž: Poslouchání těchto stanic bylo v naší zemi přísně zakázané. A stejně spousta lidí tohle zakázané zahraniční vysílání poslouchala. Protože tam pracovali známí a oblíbení lidé, kteří z naší republiky emigrovali, kteří se tam vystěhovali. Dodávali posluchačům naději i odvahu. A říkali jim pravdivé informace o tom, co se ve světě za našimi za hranicemi skutečně děje.
B: Třeba Karrrel Krrryl.
Ž: Ano, také Karel Kryl.
R: Kdo to byl?
B: To byl zpěvák a básník. Psal moc krrrásné písničky.
Ž: Emigroval do tehdejšího Západního Německa. A vysílal ze Svobodné Evropy.
B: Lidi si ty jeho písničky zpívali, i když pak byly dlouho zakázané.
Ž: A když se pak po dvaceti letech z emigrace vrátil, byl dojatý, že na koncertech všichni zpívají spolu s ním.

I: A proč Karel Kryl emigroval?
B: Protože v našem státě zakázali hrrrát a zakázali zpívat. To je pro písničkáře, jako byl on, snad nejhorrrší trrrest. Však přesně o tom napsal hodně smutnou písničku.
Ž: Zpívalo se v ní: Byl hrozný tento stát, když musel si se dívat, jak zakázali hrát a zakázali zpívat…
I: Tu písničku znám. Tu umí táta Vašek i máma Lenka. A dokonce i naše Dorka. Asi mu muselo být hodně smutno, když ji složil.
R: To si vůbec neumím představit.

I: A ti emigranti se už opravdu nemohli vrátit zpátky domů?
Ž: Nemohli.
B: Šli by rrrovnou do vězení.
Ž: Nesměli se vrátit, přestože tady měli často příbuzné, sourozence, rodiče nebo dokonce děti. A ti za nimi také nesměli. Byly to kolikrát velmi smutné příběhy.
B: Mně to vyprrrávějte… Vždyť i já jsem kdysi nedobrrrovolně emigrrroval z brrrazilského prrralesa. Strrrašně, ale strrrašně se mi stýskalo…
R: Mně se stýská po Kubíkovi…
I: To je normální. Jsi ještě štěně.
Ž: Neboj, on se vrátí.
R: A Bertíku, proč jsi e… e…
I: Emigroval. No proč? To jsi musel?
B: Prrroč? Prrroč? Domorrrodci mě chytili jako malého a prrrodali obchodníkovi z města. Najednou jsem byl bez rrrodičů, bez rrrrodiny a bez kamarrrádů z hejna. Z nádherrrného ohrrromného prrralesa jsem se otcnul v mrrrňavém krrrámku v ještě mrrrňavější kleci. Byl jsem strrrašlivě smutný a z toho velkého stesku i na smrrrt nemocný.

R: To je teda zase nějaká smutná pohádka…
Ž: Všechny příběhy nemohou být veselé. Ten Bertíkův však naštěstí pokračoval veseleji, než jak začal.
B: Stejně jako Želvírrru i mě zachrrránil Kubův prrradědeček.
I: Ten kluk Vašek Šanda? Jak to?
Ž: Když odešel povinně bojovat do první světové války za císařpána a Rakousko-Uhersko, bylo mu devatenáct. A když odcestoval do Brazílie, už nebyl kluk, byl to dospělý muž. Bylo mu čtyřicet. Byl ženatý a měl malého syna, taky Vaška. Kubova a Dorčina dědečka.

R: Já se v té rodině ještě pořád nevyznám.
I: Já už ano. Kubův a Dorčin pradědeček bojoval v první světové válce. Pak se mu narodil Kubův a Dorčin dědeček. A Kubovu a Dorky dědečkovi se po nějaké době narodil Kubův a Dorky táta Vašek, co se skamarádil během sametové revoluce s Kubovou a Dorčinou mámou Lenkou.
R: Aha. To ale ještě Dorku a Kubíka neměli.
I: Jasně že ne. A proto to teď všichni společně odešli oslavit na Albertov. A slaví i výročí sametové revoluce.
B: Chytrrré, moc chytrrré holky.
R: A mně se teď po všech stýská. Jako Bertíkovi po brazilském pralese.

autor: Zora Jandová
Spustit audio

Více z pořadu

Pusť si video