Letopisy Želvíry čili želvy Elvíry, 11. díl

Ž: Želvíra, želva (přes 100)
B: Bertík, papoušek (skoro 80)
I: Iris, kočka (asi 4)
R: Ričinka, štěně (4 měsíce)
M: maminka Lenka (43)
T: tatínek Vašek (45)
J: Jakub, syn (8)
D: Dora, dcera (16)
a další

Ž: Před sametovou revolucí si disidenti a spousta dalších lidí našli způsob, jak za hranice předávat informace o tom, co se u nás děje. Třeba i o tom, že zatkli a uvěznili Václava Havla.
B: A fungovalo to i obrrráceně. Ze Svobodné Evrrropy nebo z Hlasu Amerrriky se vysílalo všechno, co se norrrmální cestou občané našeho státu nemohli dozvědět. Za německé okupace, během drrruhé světové války, bylo u nás poslouchání zahrrraničního rrrozhlasu trrrestáno dokonce smrrrtí.

Ž: Pár let před sametovou revolucí se kvůli tomu mohl člověk dostat do vězení, ale už se za to naštěstí nepopravovalo. Ovšem úředně bylo dovoleno poslouchat jen Československý rozhlas a dívat se jen na Československou televizi.
I: A co tam dávali?
Ž: Vás by mohlo zajímat, že programy pro děti – rozhlasové hry a pohádky nebo večerníčky byly většinou moc hezké. Ostatně vysílají se doteď. S politikou měly většinou pramálo společného.
B: Zato prrrogram pro dospělé – třeba zprrrávy? Samé neprrravdy a poloprrravdy a hlouposti vedle nesmyslů. Hrrrůza.
Ž: Nedá se ale úplně říct, že všechno bylo tehdy špatné. V rozhlasu i v televizi vznikaly v té době i moc krásné pořady, natáčely se zajímavé filmy, daly se sehnat výborné knihy. Knížky pro děti bývaly skutečně nádherné a získávaly pravidelně mezinárodní ocenění.

B: Irrris a Rrriči by mohlo zajímat, že v televizi nebyly skoro žádné rrreklamy. Ani na kočičí nebo psí krrrmení nebo konzerrrvy. Zato byly i čtvrrrthodinové televizní přestávky, kdy se nic nevysílalo. Jednu přestávku ale měli lidi moc rrrádi – tu s malými koťátky. Celou čtvrrrthodinu se vysílalo, ale pouze to, jak si v košíku hrrrají koťata nebo štěňata. To byla legrrrace. Nádherrra.
I: To mě by už asi nezajímalo, koukat, jak si mrňata hrajou.
R: Ale se mnou si hraješ ráda, ne?
I: Jasně že jo. Ale to je něco jiného. To je normální.

B: Ale nenorrrmální v té době byla všudypřítomná cenzurrra.
I: To jak ti úředníci hlídali, co se smí a co ne.
B: Jo. Kontrrrola všeho, co se vysílalo, hrrrálo nebo psalo.
Ž: Ano. Ale to už jsme si vysvětlili.

I: Jak to tedy dopadlo s Lenkou a Vaškem, když nemohli mobilem zavolat domů, kde jsou?
Ž: Lidé, u kterých se i s Ferdou schovali, měli naštěstí doma telefon. Nechali je zatelefonovat. A taky je spolu s dalšími nechali u sebe až do rána.
R: A měli jejich rodiče o ně strach?
Ž: Obrovský. Protože dobře věděli, kam šli. A díky zahraničnímu vysílání si poskládali obrázek, jak to na té Nárrrodní třídě vypadalo, co se tam asi dělo.
B: Jak hrrrozné to bylo.
Ž: Lidé v Praze si předávali informace, jak jen to šlo.
B: A šlo to rrrychle, rrráz na rrráz. Rrrozšířila se inforrrmace, že jeden student ten surrrový zákrrrok policistů nepřežil, že viděli jeho tělo ležet na Nárrrodní třídě.
Ž: To spoustu lidí nesmírně pobouřilo. My s Bertíkem jsme to slyšeli od Lenky a Vaška, když to doma vyprávěli.

B: Jenomže Ferrrda nám to vyprrrávěl jinak.
R: Proč?
Ž: Pořád říkám, že je škoda, že lidé nerozumí řeči zvířat. Získali by velmi užitečné informace. Ferda se Lence na Národní třídě v tom davu na chvíli ztratil…
R: To musela být hrůza.
B: A když očuchával rrrohy a hledal ji, narrrazil prrrávě na přikrrryté tělo toho studenta, o kterrrém se říkalo, že je mrrrtvý. Hned přitom poznal, že něco nehrrraje. Vyčenichal, že vůbec není mrrrtvý, že žije.
R: My pejsci máme moc dobrý čich.
I: My kočky taky.
Ž: Ferda se divil, jak je možné, že tomu člověku není na zemi zima, když tam tak bez pohybu leží.
B: A chtěl ho olíznout, prrrotože byla oprrravdu příšerrrná zima. V tom hrrrozném mrrrazu, co tehdy byl, mu prrrý mrrrzly uši i tlapky. Pak ale uslyšel Lenčino volání…
R: Naštěstí.

I: A potom se potkali s Vaškem. A pak se do sebe zamilovali.
R: Ferda s Vaškem?
Ž: Vlastně ano. Ferda si Vaška ihned oblíbil. A za těch pár týdnů, během kterých proběhla sametová revoluce, se z Vaška, Lenky a Ferdy stala nerozlučná trojice kamarádů. Chvíli byli u nás doma a chvíli u Lenčiných rodičů.
I: A jak to pokračovalo?
B: Mezi Lenkou a Vaškem? Později z toho byla oprrravdová milostná rrromance…
I: Já myslela sametovou revoluci.