Letopisy Želvíry čili želvy Elvíry, 10. díl

Ž: Želvíra, želva (přes 100)
B: Bertík, papoušek (skoro 80)
I: Iris, kočka (asi 4)
R: Ričinka, štěně (4 měsíce)
M: maminka Lenka (43)
T: tatínek Vašek (45)
J: Jakub, syn (8)
D: Dora, dcera (16)
a další

I: Proč gestapo?
Ž: Gestapo. Tak se jmenovala německá tajná policie. Během německé okupace – to když naši republiku obsadili němečtí vojáci – a během druhé světové války, gestapo surově zatýkalo a pak věznilo spoustu lidí. Moc z nich při tom přišlo o život.
B: A studenti policisty kvůli jejich surrrovému chování na Nárrrodní třídě přirrrovnávali právě ke gestapu.

I: Ale vždyť jste říkali, že v tom… Západním Německu byla svoboda. Vždyť tam bylo to rádio Svobodná Evropa a Karel Kryl, ne? Tak jak tam mohlo být gestapo?
Ž: Zkusím ti to v krátkosti vysvětlit. To bylo tak. Německo rozpoutalo druhou světovou válku. Vládli tam tou dobou opravdu zlí lidé. A úplně ze všech nejhorší byl jejich vůdce. Jmenoval se Adolf Hitler. B: Ten měl navíc i porrrouchané a pochrrroumané myšlení.
Ž: Nebyl sám s tak ošklivě pokřiveným a zlým myšlením. To ho ale neomlouvalo. Ani žádného z jeho spolupracovníků a následovníků. Byli za všechny ty válečné hrůzy zodpovědni.
B: Přesně tak. A ti lumpové, kteří válku přežili a neutekli třeba do Jižní Ameriky, byli sprrravedlivě potrrrestáni.
Ž: Ale zpátky k tvé otázce, Iris. V Německu nežili jen zlí lidé. Ti rozumní po válce zavedli ve své zemi nové pořádky – svobodu a demokracii. A gestapo pak bylo prohlášeno za zločineckou organizaci. To už bylo jiné Německo. Tam se dalo svobodně žít. Proto tam Karel Kryl emigroval.
I: A proč u nás byli vojáci z Německa?
R: A co byla ta oku… oku…
B: Okupace?
I: Jo. Já to taky nevím.
B: To vám podrrrobně převyprrrávím příště. Ale trrrochu to se sametovou rrrevolucí souvisí.

B: Během německé okupace…
Ž: Okupace nějaké země nastane, když do ní vtrhne cizí vojsko a převezme v ní veškerou moc. A lidé v té zemi přijdou o svá práva, o svobodu rozhodovat za svou zem nebo přijdou dokonce o život. A když k nám vtrhla hitlerovská německá vojska – během německé okupace… Pokračuj, Bertíku.
B: Takže během téhle německé okupace se studenti na prrrotest prrroti ní rrrozhodli oslavit výrrročí vzniku Československé rrrepubliky. To bylo 28. října 1939.
R: To je dávno.
B: Letos je to sedmdesátpět let. A studenti z doby sametové rrrevoluce si tehdy připomínali padesáté výrrročí. To už byl pádný důvod se sejít na Alberrrtově. Ale zpátky ke studentům v době německé okupace.
Ž: Jejich protestní shromáždění v Praze na Václavském náměstí u sochy svatého Václava…
B: Patrrrona české země, kterrrý podle pověsti přijede na pomoc, až bude českému národu nejhůř…
Ž: Ano. Tak tohle studentské shromáždění na Václavském náměstí bylo násilím potlačeno. Někde se i pro výstrahu střílelo.
B: Jednoho studenta – jmenoval se Jan Opletal – zrrranili.
Ž: Po pár dnech umřel. To vyvolalo další protesty a další shromáždění studentů. A další policejní násilí. Až dal Adolf Hitler rozkaz uzavřít české vysoké školy a studentské vůdce popravit.
R: To se mi špatně poslouchá. I když teď už vím, jak je důležité to všechno vědět…
I: Ti studenti byli hodně stateční.
Ž: Byli. A na jejich počest, jako připomínka těch smutných událostí, vznikl právě Mezinárodní den studentstva.
B: To je prrrý jediný mezinárrrodní svátek, kterrrý má český, i když smutný, původ.
R: To tenhle svátek šli tenkrát oslavit Vašek, Lenka a Ferda na ten Albertov a na Národní třídu?!
Ž: Ano tenkrát před čtvrt stoletím.
I: A dneska tam šli zas.
B: Ovšem dneska je ta oslava mnohem rrradostnější. Oslavuje se i sametová rrrevoluce.

I: A jak ta sametová revoluce pokračovala?
R: A co Ferda? A Vašek s Lenkou? To se o ně rodiče nebáli?
I: Tak snad vzali mobil a zavolali jim domů, ne? Jako Dorka, když se někde zdrží.
B: To kdyby tenkrrrát šlo! Jenže ani tehdy ještě žádné mobily u nás neexistovaly.
I: To fakt?!!
Ž: Mobilní telefony se u nás začaly používat až dva roky po sametové revoluci. Dokonce ani telefon – ten s kroucenou šňůrou a se zásuvkou na stěně – vůbec nebyl samozřejmostí. Každý ho doma neměl.
R: Ani ti mocipáni, co vládli?
Ž: Ti a všichni státní úředníci, vojáci nebo policie měli telefonů spousty. To je pochopitelné. Navíc každý, kdo vládne tak, jak tehdy vládli a řídili naši zem oni, se bojí o svou moc.
B: A prrroto chtěli mít všechno pod kontrrrolou. Museli vědět, co se kde šustne. Tajná policie proto odposlouchávala telefonní hovorrry.
Ž: Kdyby jen to. Státní tajná policie – zkráceně S T B, tedy es té bé – přesněji její příslušníci…
B: Těmhle policajtům se neříkalo esenbáci, ale říkalo se jim estébáci…
Ž: Tak tahle estébé tajně sledovala a kontrolovala spoustu lidí. Zejména disidenty.
I: My s Riči už zase nevíme, kdo to byl.
Ž: Proto si o všem povídáme. Kolem vás i kolem Dorky a Kubíka doslova lítá ve vzduchu spousta cizích a neznámých slov. Málokdo z dospělých lidí si uvědomí, že jejich děti vůbec nechápou a neznají to, co je pro dospělého člověka samozřejmostí. Noviny, rozhlasové a televizní vysílání pro dospělé jsou plné neznámých a složitých výrazů, kterým děti nerozumí.
R: To jo. Kdo se v tom má vyznat.
I: Je výhoda, že my máme Želvíru a Bertíka.
B: Teda Irrris, tys mě dojala skorrro k brrreku… Želvírrro, tak jim honem vysvětli, kdo byl tenkrrrát disident.

Ž: Disident je člověk, který odmítá státním úřadem dané názory a je jejich opravdu velkým odpůrcem. Tehdy před sametovou revolucí to byli právě ti stateční a moudří lidé, kteří se nebáli veřejně říkat, co si skutečně myslí.
I: Třeba Václav Havel. Jak byl ve vězení a potom se stal prezidentem.
R: Jak po něm pojmenovali Ferdu.
Ž: Ano. Správně. Třeba Václav Havel. Do vězení se dostal právě i kvůli tajné policii STB. A nejenom on.
I: A to nikdo nevěděl, že tam v tom vězení je, když ta policie byla tajná?
B: A jsme zase u Rrradia Svobodná Evrrropa a u Hlasu Amerrriky.