Jak vzniká syndrom zavrženého rodiče a je možné ho řešit?

Na neshody mezi rodiči vždy doplatí hlavně jejich potomci. Rozvodem se totiž často spustí vzájemná nenávist, kterou si partneři vyřizují přes bezbranné děti.

Nejčastější příčiny rozkolů jsou podle psychologa Jiřího Nováka hned čtyři. „Kvůli penězům, žárlivosti, vztahu k dětem a jejich výchově. Nemalé procento pak tvoří dysfunkční příbuzenské vztahy třeba mezi tchyní, tchánem, snachou a tak dál.“

Příběh pana Ludvíka

Naše manželství s 2 dětmi bylo rozvedeno už v roce 2015 (kvůli nevěře manželky). Soud jí děti svěřil do péče, já je vídám 1x za 14 dní. Exmanželka se odstěhovala do 130 km vzdáleného místa a taky na mne neustále přes děti útočí. Nemůžu s nimi ani telefonovat. Sešli jsme se s mediátorem, což nejdřív pomohlo, pak ale děti začaly odmítat ke mně vůbec jezdit. Proto, že se prý nehezky chovám k mamince. Syn dokonce začal chodit k psychologovi. Jak se mám správně zachovat? Co dělat?

„Moc možností bohužel nemáte,“ říká psycholog Novák. Jedna cesta je právní, kdy soud může manželce přikázat častější přístup s dětmi, případně změnit její výhradní péči na společnou nebo střídavou. „Měl by to taky řešit orgán sociální a právní péče (OSPOD). Oba rodiče totiž mají stejná práva, pokud tedy soud nerozhodne jinak.“


Syndrom zavrženého rodiče

Poprvé (už před 30 lety) syndrom popsal psycholog Richard Alan Gardner. Jde o rodičovské popouzení, programování a nepřátelství, které ovlivňuje psychiku dítěte.

Rodičem jste až do smrti

Proč se ale až dosud inteligentní lidé najednou neumějí domluvit? „Obvykle proto, že jeden z partnerů tomu druhému prostě nechce z trucu vyhovět.“ Už profesor Matějíček podle Nováka říkal: „Přestali jste být partnery, pořád jste ale rodiči.“ Nejčastěji jde o vztahy, které se rozpadly ve zlém, z milenců se stali nepřátelé. Obstrukce, obtíže, překážky a msta je pak pro ně denním chlebem. Na své okolí zapomínají a dítě je jen další zbraň proti „nepříteli“.

Máte své dítě opravdu rádi?

„Někdy si sám kladu otázku, jestli opravdu jde o lásku rodiče k dítěti. Musí přece sám vidět, jaký to má na něj dopad.“ Musí vidět jeho psychosomatické obtíže, enurézy (noční nebo denní pomočování). Takové díte se druhého rodiče najednou bojí, den před plánovanou návštěvou může mít i horečku, zvrací, bolí ho bříško (a nejen to). „I když to pak psychologové nebo pediatři takovému rodiči vysvětlí, stejně trvá na dodržení plánované a často soudně určené návštěvy. Právo na to jistě má, ale musí opravdu pomlouvat a urážet maminku nebo tatínka, kterému je dítě svěřeno do péče? Lidi, mějte rozum,“ dodává.

Článek je převzat ze stanice Český rozhlas - Dvojka.

autoři: lup , Jiří Holoubek
Spustit audio