Vyženeme děti od počítačů?

Od „paření na počítači“ někdo drží své děti co nejdále, jiný naopak zastává názor, že odříkaného chleba největší krajíc, a raději je svým dětem nabídne sám.

Vyženeme děti od počítačů? (Ilustrační foto) - Foto: Lucélia Ribeiro, Creative Commons Attribution-ShareAlike 2.0 Generic (CC BY-SA 2.0) Vyženeme děti od počítačů? (Ilustrační foto) ©

Novodobé počítačové hry nabízejí stále propracovanější virtuální realitu, která přináší i různá úskalí. Nebezpečí vzniku závislosti je jedním z nich. Počítačové hry ale rozvíjejí také důležité dovednosti, jako je koordinace, trpělivost, plánování, soustředění, rychlé rozhodování. Moderní technologie nám zkrátka berou, ale také něco dávají. Co převažuje a jak zajistit, aby z nich naše děti vstřebávaly jen to dobré?  

„Kdyby všechno to, co přichází z online světa, bylo jen negativní, tak už jsme to dávno odmítli,“ říká psycholog Michal Kubánek z neziskové organizace Komunikujeme. Podle něj je důležité, aby hry nebyly primárně založené na destrukci, násilí, ale spíše na schopnosti něco samostatně vymyslet, postavit, zkonstruovat. „ Dítě potřebuje v rámci hry například sehnat jídlo a bezpečně ho uskladnit. To vyžaduje plánování, rychlé rozhodování, vytrvalost, odložení cíle. Takové dovednosti jsou přenositelné do skutečného života,“ vysvětluje psycholog, který jednou týdně vede kroužek programování v prostředí jedné populární počítačové hry. Určený je dětem od 7 do 14 let a jeho cílem není, aby se děti naučily programovat, ale spíše přemýšlet o něčem, co je baví a především vzájemně komunikovat. „Mým úkolem je připravit takové úlohy, aby to bylo co nejvíce atraktivní a zároveň, aby to děti rozvíjelo. Dělám to tak, že připravím nějaký úkol, který se dá udělat snadněji, když se na něm dělá v týmu, tedy když se spolupracuje,“ vysvětluje Kubánek. 

Jsou řešením hráčské komunity? 

Už před mnoha lety se někteří psychologové a pedagogové snažili upozornit na to, že díky televizi, počítačům a dalším technickým vymoženostem se lidé začínají vzájemně odcizovat. Dnes už jsme v tom až po uši a skutečně narůstají počty dětí, které mají problémy s komunikací. Je řešením děti od počítačů, tabletů a mobilů úplně vyhnat, anebo je lepší si novodobá média podmanit a ve prospěch výchovy je využít? 

Podle americké pedagožky Cori Dusmanové děti nelze od online světa úplně odříznout, jsou jeho součástí, obklopuje je. Dnešní hráči online her spolu komunikují a sdílejí své dílo a myšlenky s druhými takovými způsoby, jaké byly dříve nemyslitelné. Zajímavý, i když do jisté míry riskantní, je například fenomén návodných videí k různým hrám, která často nahrávají teenageři a takto se s vrstevníky a mladšími hráči dělí o své zkušenosti. Dochází tak k znovuobnovení přirozeného přenosu zkušeností v prostředí, které je atraktivní.  

Dusmanová považuje za pedagogicky velmi moudré přenést hráčství i do rodiny a založit si například rodinný server. Podle ní je dobré občas si s dětmi zahrát pro sblížení, proto, abychom se mohli potkávat v prostředí, které je pro ně přitažlivé. Český psycholog Michal Kubánek toto doporučení také podporuje a dodává, že je to ovšem časově velmi náročné. Daleko reálnější je o hraní s dětmi mluvit. Zajímat se o to, co děti na internetu, ve virtuálním prostředí podnikají. „Z debatování o hře zjistíte, zda tam dítě něco stavělo, budovalo, anebo jestli to bylo o tom, koho jsem trefil do hlavy.“  

Michal Kubánek, host pořadu Atrium na stanici Rádio Junior, zároveň zdůrazňuje nutnost nabízet dětem dostatek impulzů a příležitostí ke komunikaci v reálném světě. Takové by v denním programu měly samozřejmě převažovat. Více si poslechněte v záznamu pořadu. 

Přehrát

Sandboxové hry a komunikace ve virtuálním světě. Jsou počítačové hry v tzv. otevřeném světě nebezpečné a nevýchovné, nebo na nich lze nalézt i pozitivní výchovný či terapeutický aspekt? S Andreou Zajíčkovou hovoří terapeut Michal Kubánek.

Vysílání

 

Archiv

Audio archiv

Kamery

Pusť si video

Další videa na YouTube

Vysíláme Live
On Air
Zavřít