Všehokniha

Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše knižní záložka, řeknu vám narovinu, že jsem šťastná, že už je květen neboli máj. Zdá se, že konečně přišlo jaro a mrznout nebude ani v horských dolinách. Sem tam zaprší, to je dobře, protože v zimě nenapadl skoro žádný sníh a je tudíž sucho.

Před pár dny, takhle k večeru to bylo, v Praze pršelo a do toho deště náhle s plnou silou zasvítilo sluníčko. A byla z toho duha! Velká a nádherně vybarvená; hned jsem zalitovala, že nejsem duhová záložka, to by byla paráda!

To bylo ten den, kdy někteří z vás skládali zkoušky na školu, která se jmenuje "víceleté gymnázium" - moc držím palce, abyste od září nechodili do šesté třídy, ale do primy - a neřeknu, že by to bylo prima, tak by to řekl každý bambula.

Mimochodem - dostala jsem knížku, která není pro bambuly; je určená pro čtenáře od devíti let, vydal ji Albatros, napsal Nizozemec Guus Kuijer, přeložila Magda de Bruin Hüblová, ilustrovala Nanako Ishida a ta bezvadná kniha se jmenuje Všehokniha.

Chytla mě tak, že jsem se skrze ni promrskala nejdřív rychle, a pak ještě jednou, mnohem pomaleji - tak moc mne to čtení bavilo.

Hlavní postava je kluk Tomáš, je mu devět a má o trochu starší sestru Markétu, husu hloupou, dále hodnou maminku a surového tátu; táta mluví o Bibli a takových těch věcech, ale snadno se rozvzteklí a pak bije maminku. Bije ji hlava nehlava, surovec. A ještě je tam statečná sousedka paní Terezínská, která Tomáše učí, aby se nebál.

Tomáš si do Všehoknihy leccos zapisuje. Vlastně všecko si zapisuje. Například: "Všecičko si zapisuju, abych jednou přesně věděl, co se stalo…"

Zajímá vás, co se stalo a jak to dopadlo?

Čtěte Všehoknihu, tam to všechno je.

Na shledanou za týden se těší vaše knižní záložka.