Strašák dysfunkce

Co všechno je dysfunkce

Rodiče dětí, kterých se to týká, mohou být překvapeni, protože si ničeho nevšimli, zejména je-li dítě jedináček. Nemají totiž srovnání, zatímco učitelka v mateřské škole může srovnávat s velkým vzorkem dětí a měla by být schopna problém rozpoznat.

Zodpovědný rodič nalistuje populárně-naučné knihy, které ho mnohdy vyděsí, protože jsou plné tabulek nebo i komplikovaných informací. Nebo se informuje na internetu, kde jsou pro změnu informace zjednodušené a na různých diskusních fórech dokonce mylné. Nejspíš se potká s výrazy dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie a dyspraxie. Může se dostat do stavu, kdy má pocit, že nic z toho se dítěte netýká a učitelka nemá pravdu a je sama „nějaká divná“ nebo že dítě má všechny vady a poruchy pěkně podle tabulek.

Lenost nebo neschopnost?

V případě neschopnosti manuálně nebo systematicky pracovat však nemusí jít pokaždé o dyspraxii. Pokud si dítě nedokáže ještě ani ve škole zavázat tkaničky, není za tím nutně neschopnost jemné motoriky, ale existence suchého zipu na všech jeho botách od prvních krůčků.

A najít systém v různých činnostech se také musí někde naučit. Nejlépe doma. Protože co když je za touto „dyspraxií“ pouze lenost a pohodlnost rodičů? Nebo i samotného dítěte – vždyť kdo by chtěl při obouvání neustále slyšet: Nezdržuj, pospěš, dělej! Sucháč – vynález, který se dostal až do kosmu – je proto většinou požehnáním.

Ale sáhněme si do svědomí – nevymluvili jsme se někdy v životě na vlastní nešikovnost, abychom se vyhnuli něčemu, co nás nebaví? Čím víc se mluví o různých dysfunkcích, tím sofistikovanější jsou naše výmluvy.

Škola

Často se problémy spojené s dysfunkcemi objeví až ve škole. Dyslexie – porucha čtení, dysgrafie – porucha psaní, dysortografie – porucha pravopisu a dyskalkulie – porucha matematických schopností se nemusí projevit v plném rozsahu a najednou. Žák dokonce může mít výkyvy, protože někdy se mu podaří splnit zadání nebo úkol, jindy ne. Bývá proto nezkušenými a neosvícenými pedagogy označen za problémového nebo za líného anebo dokonce za hloupého.

Učitel by měl být schopen rozpoznat, co je výsledkem nedokonalé domácí přípravy nebo lajdáctví a co je problém spadající do odborné problematiky. Pochopitelně i rodiče dítěte by měli zpozornět, zaznamenají-li nějaký problém, a věnovat dítěti zvýšenou pozornost.

PhDr. Irena Švábová, psycholožka z pedagogicko-psychologické poradny, radí zkontaktovat odborníka a problém řešit pokud možno v součinnosti se školou. Doporučení do pedagogicko-psychologické poradny není nutné, stačí si vyhledat příslušnou poradnu např. na internetu a s dítětem se objednat. Podstatné je, že je nutné vybrat poradnu podle adresy školy, nikoli podle bydliště žáka.

Vyšetření

V pedagogicko-psychologické poradně to nevypadá jako v ordinaci u lékaře, prostředí je většinou dětem příjemné. Každý psycholog má své postupy, ale obvykle probíhá úvodní pohovor s dítětem za přítomnosti rodičů, později zvlášť s dítětem a zvlášť s dospělým nebo s dospělými.

Menší dítě absolvuje testy většinou tak, že si ani neuvědomí, že jde o nějaké testování. Maluje, říká básničky, zpívá, vypráví nebo provádí různá pohybová cvičení. Starší děti většinou pochopí, o jaký druh testu se jedná a také to, že návštěva v poradně jim má především dopomoci k řešení jejich problémů ve škole. Co ovšem rodiče často netuší, je to, že výsledek vyšetření nemusí škole předložit.

Vyšetření odborníkem z pedagogicko-psychologické poradny může předcházet např. i zkouškám na víceletá gymnázia. V případě diagnostikování nějaké poruchy může být škole doporučeno, aby žáku při přijímacích zkouškách byl kompenzován jeho hendikep například časovým bonusem. Ten si škola určuje sama, je to zpravidla 20 minut navíc u jednotlivých testů a žáci většinou absolvují zkoušku v jiné učebně.

Lze se dysfunkce zbavit?

Někoho problémy provázejí celý život, jiný z nich tak říkajíc vyroste, třeba i za přispění odborníků. Každopádně se spousta z nich dá ovlivnit tréninkem a cvičením. Odborník je schopen diagnostikovat poruchu nebo kombinaci různých typů dysfunkcí a navrhnout postup vedoucí ke zlepšení problémů. Je potom pochopitelně na rodičích, eventuálně učitelích, jak dál postupují.

Platí pochopitelně – stejně jako například ve sportu – že pravidelný a přiměřeně dávkovaný trénink vede k lepším výsledkům. Ostatně sportování může příznivě ovlivnit činnost mozku, který je za fungování i nefungování těla přímo odpovědný. Existují různá koordinační cvičení na vylepšení spolupráce obou mozkových hemisfér. Také dechová cvičení vedoucí k uvolnění jsou dobrým doplňkem aktivit doporučených v případě diagnostikovaných dysfunkcí.

Je dobré si uvědomit, že za špatnými výsledky ve škole mohou být i jiné problémy než různé dysfunkce, vedle vztahových problémů například špatná životospráva včetně spánkového deficitu, nedostatečný pitný režim nebo třeba jen nedostatek čerstvého vzduchu ve třídě nebo nedostatek přiměřeného pohybu na zdravém vzduchu.