Staré rány se nikdy úplně nezahojí. Je to selhání matky?

Proto je velmi důležité vědět, co a kdy může být škodlivým patogenem, a stejně důležité je rozpoznat, že se dítě nachází v rizikovém období svého věku. Citlivé body i riziková období mají v průběhu života lidé až do dospělosti a stáří.

Je to jako zlý bacil?

Pro mnohé z nás je pochopitelné, že onemocníme, pokud málo spíme, jsme ve stresu, když nedodržujeme zdravou životosprávu. V takovém citlivém období jsme vnímavější vůči škodlivinám a můžeme být snáze napadeni různými viry nebo bakteriemi způsobujícími všemožné choroby. Dokonce si uvědomujeme i nutnost prevence a význam zdravého životního stylu.

Můžeme si proto škodlivé vlivy, jako jsou např. drogy, agrese, stres, šikana, ale i úzkostná péče nebo přílišná benevolence ve výchově, nesoulad v rodině apod., představit jako bacil, který může způsobit nemoc.

Lze se ubránit?

Prevencí je vědět, co dítě prožívá. Je ovšem mnohdy velice obtížné to zjistit, zvlášť když některá citlivá období probíhají skrytě a nenápadně. Nebo o takových obdobích, místech a bodech ani nevíme. Proto třeba i velice zodpovědný rodič nevědomky a neúmyslně zasáhne své dítě do zranitelného místa. Takových zranění i pocitů křivdy si v sobě neseme celý život spoustu, přestože zpětně vyhodnocujeme nepříjemnou situaci s humorem a divíme se, proč nám to tenkrát mohlo tak nesmírně moc vadit.

„Rodič pozná, jak je jeho dítě citlivé, to by měl vědět už dávno, od jeho tří let. Měl by tomu přizpůsobit reakce,“ říká psycholog Ivan Douda šéfredaktorce Rádia Junior Zoře Jandové v pořadu Atrium, věnovanému všem dospělým, kteří se chtějí lépe orientovat ve světě dětí.

Obranou je vzájemná důvěra, ocenění a uznání a také přiměřená pozornost, kterou dětem dospělí věnují.

Selhání matky

Každý má právo na omyl. Dítě chybuje, ale i dospělý, který je pro dítě do určitého věku nedostižným ideálem. A dítě, když zažije nepřiměřenou reakci „svého“ dospělého, by mělo být vedeno k tomu, že je to sice chyba, ale že na ni dospělý má také nárok. Důležité je o tom s dětmi mluvit, chybu uznat a omluvit se.

Děti jsou křehké nádoby

„Výchova k lidskosti, k porozumění si, k pochopení a naslouchání – to se na školách neučí…“ lituje Ivan Douda. Pokud se včas, resp. s předstihem s dětmi mluví o riziku, které je může ohrozit v jeho citlivém období, když dítě cítí pevné zázemí, je velká šance, že odolá např. i drogám, než se s nimi potká nebo i poté, co je okusí.

Otec má základní roli v podpoře matky

Primární důvěra, která vzniká už v prenatálním období dítěte a v prvních měsících po narození, resp. až zhruba do dvou let věku dítěte, je pro jeho pozdější vývoj zásadní. Dítě je závislé především na matce, mezi ním a matkou vzniká v jeho raném věku velice těsná vazba, jiná než s otcem. Pokud tomu tak není, dítě pociťuje separační úzkost. Může to být mimo jiné i proto, že matka nemá dost energie a sil se mu intenzivně věnovat.

Je tedy velice důležité, aby matka pečující o dítě cítila podporu svého okolí, pochopitelně nejlépe otce dítěte. Harmonické zázemí matky, ať už je tvoří kdokoli, ovlivňuje pozitivně nejenom ji, ale i dítě ve všech vývojových fázích věku. A je nejlepší prevencí jeho rizikového a „nemocného“ chování v průběhu celého jeho života.