Škola zlobení. Příběh, který nám do Fantazinu poslala Anežka
Přečti si Anežčin příběh. Pokud máš také dobrý nápad na pohádku, povídku nebo básničku, stačí jen kliknout na Fantazin a začít psát.
Anežka Coufalová: Škola zlobení
V jednom domě byla holčička jménem Terezka. Nebavilo ji chodit do školy, kde se pořád učili matematiku a podobné věci. Tak si říkala, že by mohla udělat nějakou školu zlobení. Vzpomněla si na svoje kamarádky a řekla si, že by mohly přemýšlet spolu.
Potkaly jednu paní: „Já jsem Paní na zlobení, a tak bychom mohly udělat školu na zlobení spolu.“ A tak ji udělaly.
Jeden kluk uviděl z okna novou školu a řekl mamince, že do ní chce jít.
A tak šel. Plno kluků a plno holek tam běželo také.
Když někdo přišel do školy pozdě, Paní na zlobení ho pochválila.
Učili se nezdravit, neděkovat, neprosit a také neposlouchat rodiče.
Rodiče se zlobili a chodili si Paní na zlobení stěžovat. Ale později si na to zvykli.
Ale aby to neskončilo smutně, tak vám povím o jedné zvláštnosti, kterou Paní na zlobení měla: Nikdy neumřela, protože pořád bylo dost dětí, které se chtěly učit zlobit.
A co si o příběhu myslí paní spisovatelka Martina Drijverová?
Ahoj Anežko,
napsala jsi zábavný příběh, moc se mi líbí! Hlavně to, že si rodiče nakonec na zlobení zvykli... Příběh je také pěkně uzavřený: s Paní na zlobení se určitě setká ještě hodně dětí! Hlavně ty, co snad zlobit neumí. Takže nemám, co bych tvé pohádce vytkla. Jediné, o čem bys ještě mohla uvažovat, je popis místa, kde holčičky Paní na zlobení potkaly. Jistě bylo trochu tajemné a čtenáři by určitě chtěli vědět, kde je. Asi by se s tou paní taky chtěli setkat...
Gratuluji ti ke krásnému příběhu a doufám, že zas brzy něco napíšeš!