Sebepoškozování – stále vzrůstající fenomén

Alespoň malá úleva, chvilka zapomnění nebo nuda. Pár důvodů, které vedou k tomu, aby dítě vzalo do ruky kružítko a propichovalo si nohu, žiletku a pořezalo si předloktí anebo špendlík a píchalo se po celém těle.

Některé děti si ubližují, aby cítily alespoň něco - Foto:  pixabay.com Některé děti si ubližují, aby cítily alespoň něco ©

Dítě se může začít sebepoškozovat ve chvíli, kdy prožívá vnitřní psychickou bolest nebo se neumí vyrovnat s traumatickou událostí. Díky krátkodobé fyzické bolesti má alespoň na chvilku šanci zapomenout a oddechnout si. Dalším důvodem může být snaha na sebe upozornit, napodobit ostatní, anebo naopak se odlišit. 

Ten, kdo si ubližuje, často skrývá své chování do poslední chvíle, má problém se svěřit a cítí se osamělý. Většina dětí, které sebepoškozováním řeší určitou situaci, netrpí duševní nemocí. Jen u některých se může rozvinout deprese nebo závislost. 

Nejčastější způsobem impulzivního sebepoškozování dětí je pořezání. Rodiče se proto často obávají sebevraždy. Podle psycholožky Barbory Downes ale není přímá souvislost mezi sebepoškozováním a sebevraždou

Sebepoškozování je poranění vlastního těla za účelem vypořádání se s nepříjemnými duševními stavy - Foto:  Hendrike, licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported Sebepoškozování je poranění vlastního těla za účelem vypořádání se s nepříjemnými duševními stavy ©

Velmi časté je sebepoškozování u prvňáčků 

Sebepoškozování v širším smyslu existuje už u batolat, zejména u dětí deprivovaných, jimž nahrazuje nedostatek podnětů. Pak se může objevit třeba kývání, které může přerůst v tlučení hlavou o zeď, a pak už hovoříme o sebepoškozování. 

U předškoláků a mladších školáků bývá sebepoškozování spojeno s nudou, může se u nich objevit kousání nehtů, škrábání, loupání kůže u rukou, píchání pravítkem či kružítkem. Velmi často se s těmito poruchami setkáváme u prvňáků. Souvisí to s tlakem na sebeovládání a hodnocením, kterému jsou děti v novém prostředí vystaveny. 

Přehrát

Sebepoškozování u dětí. Proč si děti ubližují? Jak tomu předejít? A jak situaci řešit, pokud už nastala? Na otázky Magdaleny Šorelové odpovídá psycholožka Barbora Downes.

Jak reagovat, když zjistíte, že se vaše dítě sebepoškozuje? 

1. nevyvádějte, zůstaňte v klidu, nedávejte najevo zděšení a šok
2. nekritizujte
3. nezakazujte – v dítěti by tak jen vzrůstal pocit selhání z toho, že zákaz porušilo
4. zkuste projevit pochopení – vzpomeňte si na svoje dospívání, na to, jak jste se vypořádávali s problémy
5. nabídněte alternativní činnost – dítěti, které si kouše nehty, nabídněte například šňůrku korálků nebo míček na mačkání
6. dávejte víc najevo, že vás dítě zajímá
7. pokládejte hodně otevřených otázek, zjišťujte, co dítě baví a nebaví
8. učte se mluvit o pocitech – pojmenujte pocit, ale nehodnoťte ho, stačí říct „jsi smutný“, „zlobíš se“
9. sourozencům dítěte, které se sebepoškozuje, vysvětlete, co se děje, a srozumitelně jim řekněte, že to neznamená, že se bratr nebo sestra chce zabít – z toho mívají sourozenci obrovský strach
10. pokud se stupňuje intenzita sebepoškozování, poraďte se s odborníkem 

A nezapomeňte, že vyhlídky jsou optimistické – sebepoškozování je možné se zcela zbavit. 

Vysílání

 

Archiv

Audio archiv

Kamery

Vysíláme Live
On Air
Zavřít