Rychlobruslení
Rychlobruslení – anglicky speed skating – je dnes populární hlavně díky Martině Sáblíkové, která je v něm tak dobrá, že vyhrála na olympiádě zlatou.
Ale budete se asi divit, když vám řeknu, že co se historie týče – je to dost starý sport! U nás má dokonce víc jak stoletou tradici. Vymysleli ho ale v Nizozemí, tedy v Holandsku, a tam je taky nejvíc populární.
Není rychlobruslení jako rychlobruslení – má tři kategorie – a teď to bude zase trochu lekce angličtiny:
Speed skating, short track a in-line. Hned vysvětlím.
In-line asi bude nejjednodušší, to známe všichni, je to jízda na kolečkových bruslích. V téhle disciplíně se závodí, ale olympijský sport to zatím není.
Short track – short je česky krátký a track je dráha, trochu nečesky bychom mohli říct „štreka“, takže krátká štreka. Trať je kratší než u klasického rychlobruslení a to už olympijský sport je.
Speed skating – tedy rychlobruslení – se jezdí na 400 metrů dlouhých tratích. Pokud ve škole běháte 60 metrů, tak 400 metrů je skoro 7krát delší trať. Závodníci jedou vždycky dva, každý má svůj pruh a po každém kole si ty pruhy vystřídají. To je proto, aby v zatáčce neměl výhodu vždycky jen jeden.
Když je to bruslení, tak jasně největší věda budou právě ty brusle. Jejich výběru a zkoušení závodníci věnují spoustu času.
A dokonce se v rychlobruslení jezdí maratony! Jsou dlouhé 40 kilometrů a třeba letos v lednu se jeden jel na jezeře u amerického města Portland. A to si zapište za uši!
