Robert Louis Stevenson: Pirát a lékárník

Milí kluci, holčičky a holky, po týdnu se hlásí vaše Knižní záložka, a ať to tedy víte: jsem celá roztřepená z toho, jak poletuju z knížky do knížky – vždyť já ty knížky doslova vymetám, jak je hltám, a v tom spěchu se mi tuhle stalo, že jsem dvě stránky vynechala, a pak jsem měla v tom napínavém ději zmatek.

Naštěstí jsem si vzpomněla na latinské přísloví Festina lente neboli Spěchej pomalu, a taky na větu Veškeré lidské kvaltování toliko pro hovada dobré jest. Řekl to Jan Amos Komenský, který byl, jak známo, učitel národů.

Ale zpátky ke knize, kterou jsem pak znovu důkladně probrala od začátku. Jmenuje se Pirát a lékárník a napsal ji skotský autor Robert Louis Stevenson, slavný autor Ostrova pokladů a dalších dobrodružných literárních perel.

Kniha (vsaďte se, že bude největší ve vaší knihovně) vychází poprvé česky (překlad Petr Putna) v nakladatelství 65. pole s mimořádně zdařilými ilustracemi německého výtvarníka Henninga Wagenbretha. Prostě – skvělý text a skvělé čtecí obrázky: pokaždé objevíte něco, co jste minule nezpozorovali.

Poslyšte krátkou ukázku:

V zelené velšské kotlině, na dohled mořské hladině,
tam vyrůstali pospolu Ben s Robinem. Bez rozkolů.
Spolu neplechy tropili, spolu za školu chodili
a naschvály si dělali, když u prasat hnůj kydali.
Ač rostli spolu, každý z nich byl složen z částic jinačích;
Robin byl zgruntu grobián a drzý jako pavián.
Ben podlý byl a podlézal a rád si cizí věci bral.
Pěl v chóru jako holubička a přitom obral velebníčka.
Rob neznal zábran – strašný sígr a lítý, jak malajský tygr
a lačný lovit jako sup... a tak dále.

Zajímá vás, jak to bylo dál, co se stalo, když ti dva výtečníci povyrostli a jak dopadli?
Všechno zjistíte v maxiknize Pirát a lékárník.

Loučím se veršem, po kterém už to začne šplouchat, a na mou duši, že voda to nebude:

Lékárník je pirát souše; chceš-li, vlk v beránčím rouše.
V teplíčku své rejdy páchá a nemusí šavlí máchat.

Máchá vám... pardon, mává, vaše Knižní záložka.