Ráchel Skleničková: Čím víc nasbíráte zážitků, tím méně se budete bát
V dětství byla pěkné kvítko, takže ji museli spíše krotit a připomínat, že má své limity. Nenechala se. Postupem času zjistila, že nevidomý člověk může dokázat úplně všechno. Stačí jen chtít.
Ráda jezdí na kole, leze po skalách, plave, lyžuje, mluví čtyřmi jazyky a především si plní svůj životní sen, kterým je studium klavíru na pražské Akademii múzických umění. Je majitelkou absolutního hudebního sluchu, na klavír hraje už od svých dvou let. Trému a obavy si příliš nepřipouští, a to i když koncertuje s většími hudebními tělesy, jako je symfonický orchestr, a dirigenta vůbec nevidí. V životě je podle ní velmi důležité zdravé sebevědomí. „Budovat mi ho pomáhala především maminka, která se se mnou všechno trpělivě učila, a když mi bylo smutno z toho, že mi něco nejde, šla si to vyzkoušet také.“
Ve výchově nevidomých je to podle Skleničkové trochu jinak. Rodiče musí všechno mnohonásobně důkladněji a trpělivěji vysvětlovat. „I běžnou chůzi mi maminka opravovala do osmi let,“ říká energická dívka, která právě od své maminky dostala jako dárek k narozeninám seskok padákem. „Strach o mě přede mnou máma vždycky skrývala, ale přesto jsem přesvědčená, že tehdy se bála mnohem více než já.“ Nevidomá klavíristka, která dosahuje skvělých výsledků na prestižních soutěžích u nás i v zahraničí, se domnívá, že příliš ochranitelská výchova není dobrá, natož pak pro dítě s postižením.“ To jsem tak jednou potkala nevidomou holčičku, které bylo dvanáct let a neuměla si sama ani vyčistit zuby, to podle mne není správné, “ říká v rozhovoru pro Rádio Junior nevidomá dívka, která je kromě jiného také vášnivou čtenářkou a spoluautorkou mnoha zvukových animací k počítačovým hrám.
Záznam inspirativního rozhovoru si poslechněte zde.
Ráchel Skleničková se narodila 21. 6. 1992 v Praze jako zcela nevidomá. V roce 2003 nastoupila na Gymnázium Jana Nerudy v Praze, kde studovala dva obory: klavír a zpěv. V roce 2006 zahájila studium na Konzervatoři Jana Deyla a střední škole pro zrakově postižené, kde s klavírem i zpěvem pokračovala. Roku 2011 se zúčastnila koncertu vítězů v oboru klavír na soutěži The Very Special Art ve Washingtonu, kde byla vybrána jako jedna ze tří vítězů. Od roku 2003 je ve spojení s nadací Světluška a pravidelně účinkuje na benefičních koncertech Světlo pro světlušku. V loňském roce si zahrála na festivalu Pražské jaro, kde sklidila obrovské ovace. Mluví se o ní jako o nevidomém hudebním zázraku.
