Prozkoumej s námi slova z pohádek - pokračování
Možná se ti už taky stalo, že jsi nerozuměl/a nějakému slovu z pohádky. Společně se Šárkou Fenykovou jsme si před časem vysvětlili, co je to například jarmárka, štruple nebo lorňon. My ale pro tebe máme další zásobu neznámých pohádkových slov.
Jen pro připomenutí - jarmárka: tak říkaly naše praprababičky a prapradědečci skříňce s policemi, která se zavírala dvěma dveřmi. Lidé si do ní ukládali všechno možné, od nádobí a potravin až po látky a nářadí.
Lorňon: jsou vlastně brýle. Nenasazovaly se ale na hlavu jako dnes, nedržely za ušima, ale byly připevněny na rukojeti, jednoduše řečeno na tyčce, kterou musel majitel držet v ruce.
Štruple: štruple jsou bohatě zdobené pruhy látky – sametu, brokátu, saténu, které doplňovaly lidový kroj. A štruple na botách? To jsou poutka, za která se bota chytá, při nazouvání.
A jestlipak víte, co je to vochlování?
Vochlování je způsob zpracování lnu. Len je rostlina, ze které se dělá vlákno, a z něj se pak utká plátno. To ale jistě víte a dobře znáte, třeba z pohádky: Jak krtek ke kalhotkám přišel. A vzpomenete si také na tu část, kdy krteček běží s rozlámanými stonky lnu k panu ježkovi, aby mu je pročesal? Tak to je vlastně to vochlování. Provádí se vochlí, což je něco jako velký kartáč s kovovými hroty. Představte si ho jako obdélníkové prkénko s rukojetí, na kterém je spousta jehliček. Když přejedete vochlí vlákna lnu, fungujete to, jako když rozčesáváte zacuchané vlasy. Jednotlivá vlákna se pěkně rozdělí a zbaví se chuchvalců a rostlinných zbytků – tak zvaného pazdeří. Dnes už se len zpracovává za pomocí strojů, ale vochlování se tomu říká stále.
Díže: Díže je dřevěná nádoba na zadělávání chleba. Tím zadělávání nemyslím, že se jí chleba přiklopí, ale že se do něj nasype mouka, voda, sůl , droždí…prostě všechno, co je potřeba k uhnětení těsta na chleba. Tomu se říká zadělávání. A ta díže vypadá trochu jako malý dřevěný soudek.
