Proč mají české děti problém s autoritou?
V současné době se mluví o výrazném úpadku autority a nárůstu nedůvěry vůči ní. Nedůvěřujeme politikům, politickým stranám, náboženským autoritám, ba ani učitelům a lékařům. Týká se tento jev pouze zemí, ve kterých v minulosti vládly totalitní režimy, nebo se o pádu autorit mluví napříč kontinenty? Jak mají autoritu uchopit současní rodiče? Potřebují naše děti pevné, silné vedení, nebo už není potřeba? Na Rádiu Junior, stanici Českého rozhlasu, si na téma autorita ve výchově povídala Andrea Zajíčková s psychologem Milanem Polákem.
Host úterního rozhlasového Atria se domnívá, že v současnosti opravdu zažíváme krizi autorit. „Je to ovšem problém spíše našeho prostoru. V Asii takové problémy neřeší. Mám pocit, že naše kolektivní zkušenost jde tak trochu ode zdi ke zdi,“ zamýšlí se psycholog a zároveň otec čtyř dětí Milan Polák: „Když jsem já byl malý chlapec, který procházel českým školstvím, tak jsem se některých učitelů bál. Možná jsem zlobil, ale nezpochybňoval jsem jejich autoritu. S ředitelkou základní školy jsem se za osm let školní docházky osobně nesetkal. Dnes není neobvyklé, že žáci vyhrožují učitelům, že si to jejich otec, respektive jeho advokát, s nimi vyřídí.“
Proč máme v Čechách problém s autoritou?
Můžeme posledních dvacet let v Čechách nazvat obdobím ústupu autorit? „Ve společnosti se stále silněji prosazuje představa sebevědomého autonomního jedince, který spoléhá především sám na sebe. Tato představa úspěšného člověka vstupuje i do výchovy,“ upozorňuje psycholog. „Svět se nám stále rychleji mění pod rukama a my se mu nestíháme přizpůsobovat.“ Děti se rodí do nového prostoru, na který se musí adaptovat. Jedna z příčin problému pádu autorit v Čechách tkví možná v tom, že děti se zorientují poměrně rychle, ale jejich rodiče, prarodiče to nestíhají. Vzniká prapodivná honička a často i bitka o to, kdo lépe rozumí dění kolem sebe. „Dítěti nebo mladému člověku připadá, že to, co babička, dědeček, učitel, rodič říkají, není užitečné.“ A tak se rodí problém s využitím zkušeností předchozích generací, jejichž přirozená autorita je v důsledku toho ohrožena. Na druhou stranu je doloženo, že přirozená autorita záleží více na kvalitě vztahu, který spolu lidé mají, než na tom, jaké postavení mají v dané skupině.
Je vůbec autorita v dnešní době potřeba?
Podle psychologů, pedagogů určitě ano. Bez ní to nejde. Pokud se vyhneme některým alternativním či vysoce extrémním přístupům ve výchově, jsou odborníci na výchovu ve shodě. Děti bychom měli odvádět od sklonů k sebestřednosti, bezohlednosti a přehnanému individualismu. Měli bychom u nich pěstovat hledání rovnováhy mezi samostatností a přizpůsobivostí. Psycholog Milan Polák zdůrazňuje, že je nutné děti vychovávat k tomu, aby se nechaly vést, a zároveň se také v některých situacích uměly prosadit. Okolnosti a míra by se měly měnit podle věku. Malé děti potřebují pevnější a jasnější vedení a méně pravidel. S přibývajícím věkem je pak potřeba, aby dospělé autority předkládaly další pravidla a zároveň dokázaly poodstoupit a poskytnout dětem více prostoru pro svobodné rozhodování. Podle Poláka je to i „sebevýchovná“ výzva pro současné rodiče a prarodiče: „Jde o to umět se ostře vymezovat vůči něčemu, co považujeme za špatné nebo nebezpečné a zároveň mávnout rukou nad něčím, co vnímáme jako okrajové a nedůležité. Je to tedy takové hledání rovnováhy mezi nezávislostí, soběstačností a mezi tím být tady s druhými lidmi ve vztazích. A to by se mělo odrážet i ve výchově.“
Více informací se dozvíte z celého rozhovoru v pořadu Atrium:
