Přistěhovalci, učte se od domorodců!

Současné děti se již od útlého věku setkávají nejen s osvědčenými médii, jakými jsou rozhlas, televize, časopisy, noviny, ale také s těmi modernějšími, digitálními. Patří mezi ně především počítačové hry, chytré telefony a jejich mobilní aplikace, internet s chaty a sociálními sítěmi. Jak o médiích s dětmi vlastně hovořit?

O tom si v pořadu Atrium na rádiu Junior povídala moderátorka Andrea Zajíčková s Lucií Šťastnou z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK v Praze.

Digitální přistěhovalci a domorodci

Jedni jsou ti, kteří se do digitálního prostředí narodili a mobilní telefony, počítače, internetové a sociální sítě používají stejně samozřejmě jako kartáček na zuby a zubní pastu. Druzí jsou starší a digitální média začala do jejich života pronikat pozvolna, spíše v dospělém věku a v digitálním mediálním světě se různou měrou rozkoukávají. Jedni jsou většinou děti, druzí jejich rodiče. Mohou si rozumět nebo mezi nimi tzv. nová média rozevírají komunikační propast?

Podle Lucie Šťastné média přinášejí spoustu problémů, se kterými se jednotlivé rodiny snaží poprat. Patří mezi ně především nevhodné působení reklamy, nevhodné obsahy v televizi a na internetu, zobrazování drastických scén, pornografie, zajištění bezpečnosti na internetu, závislost na médiích, tzv. netolismus, problémy se spánkem, problémy s řečí.

Mediální výchova v rodinách

Mediální výchova učí člověka, jakým způsobem by měl média používat tak, aby maximálně využil možnosti, které nabízejí, a minimalizoval přitom jejich rizika, aby jimi nebyl ovládán, manipulován. Podle Šťastné je mediální výchova už deset let začleňována učiteli do výuky v podobě průřezových témat, ovšem prvním místem kontaktu s médii je rodina.

Rodiče by podle Šťastné měli být laskavými a moudrými průvodci ve světě médií. Často však nevědí jak na to, neboť, především starší rodiče, si v mediální oblasti příliš nevěří.

Digitální domorodci a přistěhovalci se liší především ve způsobu užívání digitálních médií. „Děti – domorodci – se v médiích velmi rychle orientují, používají je prakticky neustále, naprosto samozřejmě pracují i s několika médii najednou. Zatímco rodiče – přistěhovalci média vyhledávají spíše účelově a pak je zase odkládají,“ vysvětluje Šťastná.

Sbližování táborů

Jak tyto dva tábory uživatelů sblížit, aby mohla probíhat mediální výchova i v rodinách? Řešení podle Šťastné není v radikální izolaci dětí od médií, ani v přísných kontrolních opatřeních. Na druhou stranou se ale nezdá být vhodné vystavit děti médiím bez jakýchkoliv omezení, vysvětlení, doporučení.

„Důležité je stanovit si v rodině pravidla užívání médií. Když z internetu, sociálních sítí, televize, mobilních aplikací apod. uděláme zakázané ovoce, budou ještě více přitahovat.“

V rámci výzkumu, který Lucie Šťastná vedla, rodiče zmiňovali, že se jim vyplatí nechat si od svých dětí poradit, občas si s nimi zahrát nějakou hru, sdílet s nimi jejich digitální svět, snažit se jim přiblížit. Děti jsou pak v komunikaci sdílnější a může to ovlivnit i klima celé rodiny. Rodiče by se však neměli obávat ukázat dětem i svůj kritický pohled na obsah, který předkládají média, na reklamu, apod.

„Ideální je, když se děti a rodiče stanou vzájemnými průvodci ve světě médií. Děti mohou pomáhat naučit se pracovat s moderními technologiemi a aplikacemi, rodiče jim na oplátku předávají část svého kritického pohledu například na obsah, na reklamu, opřený o vlastní životní zkušenosti,“ říká v rozhovoru pro rádio Junior, stanici Českého rozhlasu, Lucie Šťastná z Fakulty sociálních věd UK a dodává: „Tento model vzájemné rodinné spolupráce lze určitě použít i při sdílení tzv. „starých“ osvědčených médií, jakými jsou televize, rozhlas, knihy, noviny, časopisy.“