Přijímací zkoušky, zkoušení a obdobné situace, které mohou děti stresovat

Co udělat nejdřív?

„Zjistit, co mám za dítě, jaký je to „materiál“ a jak se chová pod tlakem. Protože s dítětem dlouhodobě žiju a vím, na co má a na co má rodina a co dítě chce. Neřídit se ovšem jenom jeho přáním, ale jeho schopnostmi, nadáním a také tím, co v životě má pro něj perspektivu a s čím mu můžu pomoci,“ říká psycholog Ivan Douda, host Atria.

Výhodu mají děti z rodin, kde je to přednastaveno tradičně, kde se dědí povolání lékařů, učitelů a dalších profesí. Dítě přesně zná klady a zápory toho, čím se rodiče zabývají.

Jak neprojektovat do dětí svá přání a ambice? Jak zůstat neutrální?

„Především zapomenout na slovo neutrální. Žádná matka a žádný otec nedokážou být neutrální. Jde o to, abych svá přání, sny a projekce i hendikepy, které jsem prožil já, nepřenesl na svého potomka. Nahlídnout sebe, co je moje přání a co je realistické a na co dítě má,“ pokračuje Ivan Douda.

Přijímací zkoušky dělají děti na víceletá i čtyřletá gymnázia, ale třeba i talentové zkoušky na základní umělecké školy a podobně. Kdy je nejvhodnější čas dítě na podobné situace připravit?

„Příprava je od malička. Když vím, že dítě má talent, tak na tom pracuju. V tom mohou napomoci různé kroužky nebo soukromé hodiny nebo to, co s dítětem doma dělám. Čím to bude nenápadnější, postupnější a přirozenější, tím se i zkouška stává něčím přirozeným.“

Zkouška jako sportovní výkon?

Příprava na přijímací zkoušky se dá přirovnat k přípravě na velký sportovní výkon. Sportovci připravující se na olympiádu musí mít rozplánovány čtyři roky dopředu. Musí zohlednit i mistrovství světa a další velké závody i soutěže méně důležité. Jsou to tzv. makrocykly, mezocykly a mikrocykly. Těm se podřizuje vše ostatní.

„Příprava na přijímací zkoušky nebo třeba na tzv. malou maturitu v případě víceletých gymnázií anebo i na maturitu se skutečně k velké sportovní události přirovnat dá. Především je zapotřebí vědět termín, včetně náhradního, který se využívá v případě nemoci nebo jiné závažné překážky. Potom je zapotřebí udělat plán a zohlednit v něm nejenom další školní povinnosti, testy, písemky apod., ale třeba i oslavu babiččiných narozenin nebo jiné rodinné akce,“ radí Zora Jandová,

Pomáhá kvalitní příprava snížit trému?

Stejně jako ve sportu je dobré neomezit se pouze na jednu disciplinu. Dítě by se mělo naučit spolupracovat, učí se, jak se učit, učí se přiznat i napravovat chyby. Když je dítě i takto dobře připravené, skutečně se tréma snižuje.

Jak se zbavit rodičovských pochybností?

Pokud má rodič pochybnosti, zda dítě zkoušky zvládne nebo potřebuje pomoci s výběrem, je možné navštívit školního psychologa nebo příslušnou pedagogicko-psychologickou poradnu. Ta odpovídá adrese školy nikoli adrese bydliště. Odborníci v této poradně dokážou otestovat a posoudit zralost dítěte i jeho schopnosti pro určitý obor nebo oblast činnosti.

Testováním předpokladů – říká se tomu klastr – se dá zjistit, k čemu všemu má dítě předpoklady. Výběr už je pak na rodičích i dítěti.

Existují i úlevy pro děti s nějakým hendikepem?

Ne všichni rodiče vědí, že odborníci z příslušné pedagogicko-psychologické poradny mohou škole, na kterou se dítě hlásí, dát doporučení, aby mu bylo umožněno psát testy z matematiky nebo z českého jazyka o určitou dobu déle, zpravidla o 20 minut. Děti s tímto časovým „bonusem“ píšou testy v jiné třídě než ostatní. Při určování pořadí uchazečů o přijetí pak ovšem rozhodují jenom výsledky testů.

Už samotný fakt, že je na napsání testu víc času, způsobí vnitřní klid, snížení stresu, takže mnohé děti čas navíc ani nevyužijí. Nicméně rodiče už vědí, že dítě může mít podobné problémy i později, při dalších písemných testech, kde jde i o čas. Je také pravděpodobné, že se dítě postupně na psychickou i jinou zátěž v průběhu studia adaptuje. Pokud ne, je dobré, aby o jeho hendikepu věděli pedagogové. Většinou už děti o nějaké veřejné zvýhodnění oproti ostatním spolužákům nestojí.

Co nedělat?

Je dobré vědět, co dělat, ale i co nedělat, připravuje-li se dítě na přijímací nebo jiné zkoušky. Když je příliš velký důraz kladen na to, aby se dítě dostalo např. na gymnázium, může to vyvolat úzkosti. Je důležité si uvědomit, že na jeho úspěchu nebo neúspěchu se podílí celá rodina.

„Vzdělání je důležité. Ale když se to přehání s jeho důležitostí, může to být dokonce kontraproduktivní,“ upozorňuje psycholog Ivan Douda. Také porovnávání s ostatními sourozenci – šikovná sestra a příkladný bratr – může být pro dítě velkou zátěží.

S blížícími se zkouškami se může stát, že si dítě přidává víc úkolů, zvyšuje dávky učení a může dojít i k jakémusi přetrénování. Je proto na rodičích, aby jeho aktivity korigovali. Je potřeba uhlídat i správnou životosprávu dítěte – jídlo, odpočinek a spánek.

Praktické rady

Příprava na zkoušky je intenzivní zátěž. Je nutné jí podřídit stravu a pitný režim. S plným žaludkem se hůř usíná, ale ani učení není snadné. Příliš sladké nebo koncentrované nápoje mohou vyvolat únavu. Rozhodně není dobré zahánět únavu různými energetickými drinky nebo nápoji obsahujícími kofein, ty pro děti nejsou vhodné. Dítě by si mělo najít určitý řád nejenom pro učení, pro jídlo, odpočinek, ale i pro zábavu a koníčky.

Stejně důležité je i prostředí, ve kterém se dítě učí. Dbát na větrání místnosti a také pohyb na čerstvém vzduchu by mělo být samozřejmostí. Lze omezit koníčky, záliby nebo zájmové aktivity dítěte, ale není dobré je dlouhodobě vynechávat. Mohou totiž fungovat i jako odměna a stimul. Úplné vynechání pravidelných činností a zábavy může vést k tomu, že si dítě bude příliš uvědomovat závažnost situace, což může způsobovat nežádoucí stres. A při zkoušce, při testech, konkurzech a obdobných zátěžových situacích nebo při mluveném projevu na veřejnosti vyvolávat trému a jiné negativní pocity. Dechová a jiná relaxačně meditační cvičení, vhodná pro eliminaci stresu a trémy, může zvládnout už i malé dítě. Některé lze zvládnout i bez předchozího dlouhodobého tréninku.

Co když dítě neuspěje?

Dítě by mělo cítit podporu svých blízkých i v případě neúspěchu. Bude-li mít kvalitní zázemí s přiměřenou reakcí, dokáže se vyrovnat i s eventuálním posměchem spolužáků. Je-li mikroklima ve škole dobré, mělo by se s „návratem“ do původní třídy bez problémů vyrovnat.

„Přesto je dobré si uvědomit, že každé dítě je jiné a že jeho reakce může být paradoxní, tedy nečekaná a zcela odlišná od normy nebo od toho, jak se dítě běžně projevuje. Je dobré, má-li dítě aktivity, ve kterých si je jisté nebo je v nich dokonce úspěšné. To mu umožní vyrovnat se snáz s neúspěchem,“ dodává psycholog Ivan Douda.