Přečtěte si Putování vodníků od rybníka k rybníku

Milí kluci, holčičky a holky, zas je tady pátek a už zase na vás ťuká vaše knižní záložka. Před týdnem jsem vám vyprávěla o knížce plné hádanek a citovala jsem jednu z nich: Je to zelené a není to. Co je to? Na konci jsem prozradila, že to, co není, je vodník. Když jsem pak tuhle hádanku dala několika dětem a dospělým, nikdo neznal odpověď, a na moje slova No přece vodník! všichni, velcí i malí, řekli: Jenomže vodník je, a ne, že není!

Podivnou náhodou mi den na to (ať se zauzluju, jestli to není pravda!), prostě den na to mi přistála na stole knížka Putování vodníků od rybníku k rybníku aneb Pohádky k usínání od Miroslava Krejči a Terezy Jelenové (dnes už Rašové); vydal ji Portál s obrázky Edity Plickové. Zasunula jsem se do ní, i když jsem se trochu bála, že se v té vodnické knížce zamokřím, ale po pár stránkách jsem zjistila, že se při tom legračním vyprávění musím skoro pořád smát. A když se záložka směje, všechnu vodu vytřese.

Putování vodníků od rybníku k rybníku je moc pěkná knížka; hodně o kamarádství (nejen mezi vodníky, ale taky mezi člověčím dědečkem a jeho vnučkou Terezou, kteří spolu to mokré vyprávění napsali), taky o tom, že zlo se nevyplácí, a o přírodě ve všech ročních dobách. Dozvíte se, že mezi největší vodnické mlsy patří sušený rampouch, že vodníci se zdraví Brekekekekec, ábr fábr dominec a pobaví vás věta Kapr vystrčil hlavu z vody a tak se ohnivého strašidla lekl, že hned lekl. Račte se vnořit! - to vám přeje vaše knižní záložka.