Přečtěte si knížku Zlaté dno

Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše knižní záložka.

Jak se pořád máte? Už jste napsali dopis Ježíškovi? Naše děti dopisy napsaly, vyzdobily obrázky, podtrhaly pastelkami a barevnými fixy a uložily jako každoročně do kuchyně za okno. Každý den před snídaní se tam běží podívat, jestli už psaníčka zmizela – a pořád nic.

To víte, v nebeském skladu mají v tomhle předvánočním čase největší fofr, a naše děti se hlásí s neskromnými přáními: jeden playstation, jeden notebook a vrcholem všeho je jeden papoušek žako, prej stačí mláďátko, hlavně aby se rychle naučilo mluvit.

Kafíčko, kafíčko, kafíčko, volá, když se večer zhasne do ztichlého bytu, a pak párkrát štěkne, zamňouká, zakráká a zakokrhá – prostě předvádí své znalosti různých zvířecích jazyků. Nakonec se ozve jako dědečkův mobilní telefon. Koncert uzavře oznámením: Jára není doma, Jára není doma! Chci kafíčko.

Ale chtěla jsem vám vám doporučit knížku; sice v ní nevystupuje papoušek, za to se seznámíte s prima hraboší rodinou. Knížku napsal Jindřich František Bobák, nazval Zlaté dno a vydal Amenius. A pokud si nejste jisti, jak takoví hraboši vypadají, Miroslav Růžek je nakreslil tak, že si je zapamatujete už napořád.

To bylo tak, že v jedné hraboší rodině (tatínek byl švec a jmenoval se Cyril Kopýtko) se narodilo mimino, synáček. Dostal jméno… to byste neuhodli… dostal jméno Prcek. Prcek Kopýtko. Prcek rostl jako z vody a chtěl všechno poznat, na všechno si sáhnout, až už toho měl tatínek dost a poslal ho do světa – kluk se měl přesvědčit o tom, proč se říká, že řemeslo má zlaté dno. Šel, šel, potkal myšku jménem Bára- a ptáte se, jak to bylo dál? Jestli se těm dvěma podařilo narazit na zlaté dno?

Čtěte knížku Zlaté dno, tam to všechno je.

Na shledanou za týden se těší vaše knižní záložka.