Přečtěte si knížku Tajemství Leny Notýskové

Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše knižní záložka.

Kontrolní otázka: byli jste v Holandsku? Pokud nebyli, co o téhle zemi, co se jí správně říká Nizozemsko, víte? Že tam rostou tulipány všech možných i nemožných barev a selkám klapou na nohách dřeváky a hlavní město je Amsterodam. Znáte nějakou nizozemskou knížku?

Nemusíte kvůli tomu mluvit nizozemsky ani frísky, protože knížku od Francine Oomenové Lena Notýsková vydala Mladá fronta v českém překladu Jany Broekman-Minářové. Paní spisovatelka ten příběh napsala a rovnou ho taky ilustrovala. Bezvadně.

Hned na první stránce čteme: „Moje jméno je Lena. Lena Notýsková. Ale tak se doopravdy nejmenuju, tak mi někdy říkají taťka a mamka, protože si všecko pořád zapisuju do notýsku. Mít po ruce notýsek a psát si do něj mě prostě baví; tím přemýšlením mi spousta věcí líp dojde."

A já dodám, že Leně je jedenáct let, chodí do šesté třídy, má modrozelené oči a blonďaté vlasy, měří metr 54, má okousané nehty (nestyda!), nohy velikost 37 jako párátka a na nich tenisky. A nejradši nosí džíny, tričko a svetr. Teď zrovna trochu zuří, protože dostala šaty, ve kterých by měla jít za tři týdny na zlatou svatbu babičky a dědy. Milejší by jí bylo navlíknout se do pytle na odpadky; stačilo by nahoře a po stranách ho trochu prostřihnout.

Lena rychle běhá a dobře hraje fotbal, mimochodem. Uhodli byste, co znamená, když řeknu: Jas, Ach, Kas, Leo, San? Jas, Ach, Kas, Leo a San jsou oblíbení spolužáci Leny Notýskové. Ve skutečnosti se jmenují Jasper, Achmed, Kasper, Leonard a Sandra. Na Lenu volají Lenka, plenka, podkolenka, ale nemyslí to zle. A Lenka má taky psa Třesavku a spoustu starostí, a v druhém díle má tajemství – proto se ta další knížka jmenuje Tajemství Leny Notýskové.

Víc neprozradím, to se nedělá.

Na shledanou příště se těší vaše knižní záložka.