Přečtěte si knížku Jak zvířata spí

Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše knižní záložka.

Stalo se vám někdy, že vám přišla knížka poštou, nebo jste ji dostali aspoň zabalenou. Balíček leží na stole, podle tvaru je jasné, že je to knížka, ale zatím nevíte, co se objeví, až ji rozbalíte. Kolem takového balíčku se já, záložka, opatrně plazím, čichám k němu a snažím se odhadnout, o čem to bude tentokrát.

Jako včera například. Na stole ležela velká žlutá obálka, odesílá nakladatelství Baobab, tam stálo. Baobab vydává prima knížky pro děti, pro mrňavý i pro ty starší, většinou legrační, s obrázky, ke kterým se člověk i záložka rádi vracejí.

K té žluté obálce jsem přiložila svoje záložkové ucho, jestli neuslyším smích nebo aspoň hihňání, a představte si, že jsem opravdu něco uslyšela! V hloubi balíku někdo hlasitě spal, neboli chrápal. To už jsem neváhala, vmrskla se dovnitř a už jsem se ničemu nedivila: knížka, kterou nakreslila Marie Štumpfová a napsal Jiří Dvořák, se namouduši jmenuje Jak zvířata spí.

Listovala jsem z jedné stránky na druhou a nestačila jsem se divit. Dozvěděla jsem se, že pelikáni spolu rybaří, vyhřívají se na sluníčku a společně taky spí. Co dělá ryba jménem ploskozubec, aby se v klidu vyspala a nezbaštily ji dravé ryby. Proč je čmelák, když se blíží večer, malátný a ztuhlý. Jak je to s vydrou mořskou a její slanou postelí. Co znamená, když se o tuleni řekne, že polospí. Které zvíře spí hlavně ve dne a že je spousta takových, co ochotně usnou jak v noci, tak ve dne. Dále který velký pták přes den běhá po zemi a na noc se uvelebí v koruně stromu, které zvíře spí vkleče a kdo si dokáže z vlastního těla uplést spací hnízdo.

Promiňte, už to nevydržím, jde na mě spaní… dobrou noc.

Na shledanou za týden se těší vaše knižní záložka.