Přečtěte si knihu Král Špunt
Veselou knížku o pirátech vám přináší knižní záložka.
Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše knižní záložka.
Podzimní prázdniny skončily mimořádným víkendovým ruchem na silnicích. Před hřbitovy i hřbitůvky se stály fronty na věnce i věnečky; Památka zesnulých neboli Dušičky je sice podle kalendáře v pondělí 2. listopadu, ale lidi k návštěvě hrobů využívají přilehlý víkend.
Je to zážitek pro celou rodinu: vejít za soumraku na ztichlý hřbitov, které ozařují jen mihotavá světla svíček, luceren a dalších svítidel. Lidé uklízejí hroby, občas dokonce smetou spadané listí i z toho sousedního zapomenutého, a navzájem se zdraví, i když se neznají. Šla jsem kolem hrobu, který obklopila rodina: rodiče a tři děti, asi tak do deseti let.
Tati, můžu, zeptalo se nejstarší děvčátko, sáhlo po pouzdru, namouduši vyndalo saxofon a bez jediné chyby zahrálo známou melodii z filmu Růžový panter. Škoda, že jsem u sebe neměla novinku nakladatelství Baobab Král Špunt; hned bych tenhle bezvadný komiks od Davida B. na motivy prózy francouzského spisovatele Pierra Mac Orlana (překlad Hana Zahradníčková), hned bych ho té malé saxofonistce dala.
Král Špunt je příběh Bludného Holanďana, lodi s dávno mrtvou posádkou; tvoří ji samé kostry neboli smrťáci, kteří touží ztroskotat a konečně doopravdy umřít, ale to se jim stále nedaří. Až jednou smrťáci jako obvykle přepadnou a pobijí posádku zaoceánského parníku, aby ho mohli vyloupit… a na palubě objeví živé batole. Mezi sinalými obludami s holými lebkami působí růžolící blonďáček jako zázrak. Brzy začne žadonit: Chtěl bych být mrtvý jako vy všichni a chrastit kostma!
A jak to dopadne? Čtěte Krále Špunta, tam to všechno je.
Na shledanou za týden se těší vaše knižní záložka.