Přečtěte si Čertovo kopyto a Pohádky o malé tlusté víle!

To znamená, že vám budu každý týden povídat o knížkách, které by vás mohly zajímat. Pro dnešek vybírám dvě z nakladatelství Meander, které si dává na knížkách pro děti hodně záležet. Ta první se jmenuje Čertovo kopyto, je v ní 30 pohádek od různých spisovatelů s legračními obrázky Luboše Drtiny. Možná vás pobaví Červená Karkulka od Milana Balabána. Je to hodně jiná Karkulka, než jak ji známe.

Tady je malá ukázka: „To jednou poslala jedna maminka Červenou Karkulku přes les ke své matce, Karkulčině babičce. Babička byla velmi zlá, mrzutá a mstivá. Koho mohla, pomluvila, koho mohla, oklamala. Ale babička měla narozeniny, bylo jí skoro 70 a slušelo se vypravit jí košík s dárky. V košíku byla bábovka, po té se lidi můžu utlouct, a pečená kachna a ještě víno. Karkulce bylo už 15, přes les se nebála a potkala… potkala dobrého, kamarádského vlka. Byl hrozně smutný, protože byl pořád sám a nikdo ho nepohladil po nepěstěné srsti.” Dobrý začátek, co říkáte? Konec neprozradím, to se nedělá.
Třeba vám to maminka nebo tatínek přečtou z knížky Čertovo kopyto na dobrou noc.

Pohádky o malé tlusté víle

Je to asi náhoda, ale taky v další novince Meandru, kterou napsal Jiří Dědeček a ilustroval Petr Nikl, v Pohádkách o malé tlusté víle jsem na straně 33 narazila na pohádku O Červené Karkulce.

„To bylo tak: Malá tlustá víla má kamaráda, jmenuje se Trpasl, a ten Trpasl neuměl vyslovit R: nedokázal tedy ani pořádně říct, jak se jmenuje, což ho značně trápilo. A kamarádka víla mu začala vyprávět: "Byra jednou jedna mará horčička, které všichni vrci říkari Červená Karkurka a brousiri si na ni chrup. Zvráště jeden, takový vermi chrupatý. Jednoho krásného retního odporedne si maminka Karkurku zavorara a řekra: Ty jsi, Karkurko, taková hodná horčička, vezmi tady tenhre koráč a ráhev vína a dones to všechno babičce do charoupky za resem. Are to ti povídám, dej pozor, v rese žije zrý vrk. Kdyby na tebe z roští vystrčil tramu, majzni ho tímto rískovým prutem. A teď už běž, babička pořád terefonuje, kdy už tam to víno bude, já se z toho snad zbrázním.

Karkurka šra tmavým resem, a aby se nebára, zpívara si trarara trarara. Zrý vrk skutečně číhar na Karkurku schovaný v mrází. Jakmire se objevira, hruboce se před ní ukronir a pravir: Dovorte, srečno, abych se představir: jsem vrk Radisrav a nemáte-ri námitek, rád bych vás pojar za manžerku. A tak sporu žiri šťastně až do smrti a jestri se vzájemně nesežrari, žijí tam dodnes.
Trpasl nespokojeně podupával nožkou. To jste to nějak zkrátila, řekl zřetelně.
Co že jsem udělala? zeptala se se Malá tlustá víla, aby se ujistila, že slyšela správně.

Zkrátila, zbabrala, prostě zvorala. Víckrát mi proboha nic nevypravujte, prosím, uzavřel Trapasl a odešel.” Konec si přečtěte v Pohádkách o Malé tlusté víle sami.

Na shledanou za týden se těší vaše knižní záložka.