Poznejte tajemný život sněhuláků

Milí kluci, holčičky a holky, zas je tady pátek a už zase na vás ťuká vaše knižní záložka. V těchto dnech je venku, na to, že je konec ledna, docela teplo.

Možná jste si všimli, že po ránu už se ozývají ptáci a sem tam kape ze střech. Ale ještě před týdnem mrzlo jen praštělo, že i sněhuláci se třásli zimou.
Viděli jste někdy sněhuláka, který nestojí na největší ze tří koulí, nýbrž na nohách? To byl Honzíkův nápad postavit nohatého sněhuláka. Pak se setmělo, děti šly domů večeřet a milý sněhulák se vydal na dětské hřiště, kde měl několik kamarádů. Ti také v noci ožili, ale protože neměli nohy, nemohli se hnout z místa.

Zajímá vás, jak to bylo dál? Když sněhuláci na hřišti uviděli přicházejícího kamaráda, tiše zavolali: Ahoj! Ty se máš, že můžeš chodit. Pěkně se procházíš a my tu musíme sedět na zadku! Nejsi žádný sněhulák, jsi Sněhošlápek. A my ti tak budeme říkat.

Knížka, ze které dnes mávám, se jmenuje Tajemný život sněhuláků aneb Příhody sněhuláka Sněhošlápka a jeho kamarádů. Napsali Bohumír Socha a Radomír Socha, ilustroval Miroslav Růžek a vydalo příbramské nakladatelství Amenius. Dozvíte se například, jak se v zimě daří lesní zvěři, že i v zimních měsících rostou houby, třeba hlíva ústřičná a sametonožka - a obě jsou léčivé. A že sněhulákům daleko víc sluší oči kaštanové než bůhvíkde posbírané uhlíky, a taky, proč Sněhošlápek přišel o tu partu z hřiště a že mu Honzík postavil dva nové kamarády: Lysohlávka a Kadeřávka.

Když bylo sněhulákům smutno, zpívali písničku, kterou je naučil Honzík, na melodii známé Tluče bubeníček. Začíná takhle:
My jsme sněhuláci jako cukroví.
Švarní kabrňáci, málokdo to ví.
Máme uši ke slyšení, máme oči na vidění,
pusu k mluvení, nohy k chození.

Za týden se těší na shledanou vaše knižní záložka.