Boříkova říkadla

Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše Knižní záložka; připomínám asi trochu zbytečně, že máme po Velikonocích – čas se po krátkých jarních prázdninách rozběhl k začátku května neboli máje, po kterém následuje červen… To bude blaho, ty bláho, dva měsíce volna, povídal tuhle jeden kluk v tramvaji.

Oblaka i mraky stejné mají znaky.
Když jsou všechny zamračené,
to se na nás bouřka žene.
Pak poroste travička, pochutná si kravička.
Zajímá vás, co jsem přečetla?
Tak ještě jednu:
V zimě spatříš veverku
skákat jako na pérku.
Musí skočit z velké výšky
do své skrýše na oříšky!

Tyhle veršíky, čisté a průzračné jako studánková voda, napsal básník a výtvarník Bohuslav Reynek, nejspíš pro Jiřího a Daniela, své dva syny, když byli malí.

Víte, kde je v Praze Valdštejnská jízdárna? Nepřehlédnete ji tam, kde se říká „na Klárově“; narazíte na ni, když vystoupíte z metra na stanici Malostranská. Kdysi se tam učila pážata a knížata (možná i hrabata a princata) jezdit na koních; dnes ten rozlehlý prostor patří Národní galerii.

Od poloviny dubna až do konce července tam má velkou a slavnou výstavu zmíněný Bohuslav Reynek. Výstava se jmenuje „Bohuslav Reynek - génius, na kterého jsme měli zapomenout, aneb Reynek do každé rodiny.“

Můžete si tam koupit i leporelo Boříkova říkadla, ze kterého jsem přečetla tu krátkou ukázku.

Mimochodem – leporelo máme my záložky v oblibě; v téhle knize složené do harmoniky s minimem textu i stran nás nic neutiskuje, a je tam spousta obrázků, jako třeba v Boříkových říkadlech.

A že to jsou mistrovské obrázky – například ten, který doprovází čtyřverší:

Opuštěná pavučina
třepotá se ve vánku.
Ten pavouček, co ji utkal,
uložil se ke spánku.

Dobrou noc přeje a na shledanou za týden se těší vaše Knižní záložka.