Nespravedlivý rodič = deprese v dospělosti?

Jak moc se pocit nespravedlnosti promítá do dětské psychiky? A může nějak ovlivnit náš dospělý život? Na to se ptala Romana Růžičková v pondělním Atriu, ve kterém byla hostem psycholožka Barbora Downes.

Občasné nespravedlnosti jsou běžné, dlouhodobě mohou ublížit

Škola, kroužky, kamarádi – tam všude se s nějakou malou nebo i větší nespravedlností děti běžně setkávají. To by podle psycholožky Barbory Downes nemělo způsobit žádné velké potíže a trápení, zejména pokud si může dítě o pocitech nespravedlnosti promluvit a tím i zmírnit pocity křivdy a zloby.

Co je ale daleko závažnější a má hlubší negativní důsledky pro dětskou psychiku, to je dlouhodobý pocit nespravedlnosti v rodině. Jestliže má dítě opakovaně pocit, že je nespravedlivě hodnoceno, hlavně v konfrontaci s dalšími sourozenci, může se u něj v dospělosti daleko častěji objevit deprese.

„Takové děti si do dospělého života odnesou dojem, že jsou všichni tzv. proti nim. Mají tendenci za běžnými událostmi hledat jen negativní vysvětlení, mají dojem, že většina lidí v jejich okolí je nemá ráda a od toho se odvíjí i jejich nespokojenost v pracovním i osobním životě.“ Slova psycholožky Barbory Downes dokládají i výsledky některých průzkumů.

Rodiče by si proto měli všímat, zda jim děti neříkají – „ty jsi nespravedlivý nebo nespravedlivá“. A možná si rodič sám uvědomí, že některé situace řeší nespravedlivě. Pak je – i podle psycholožky Barbory Downes – velmi důležité si s dítětem popovídat. Zjistit, proč si dítě myslí, že jsme se chovali nespravedlivě, a taky vysvětlit, že i rodič může být někdy nespravedlivý, ale rozhodně to neznamená, že dítě nemáme rádi.

„Jestliže si budeme s dítětem povídat a naslouchat mu, mnoha nedorozuměním a pocitům nespravedlnosti se vyhneme. A náš vzájemný vztah se tak upevní. To ocení nejen dítě, ale taky rodič.“