Největší tajemství Leopolda Bumbáce a Pohádka z Pekla pod Sudem

Milí kluci, holčičky a holky, při pátku se zase hlásí vaše Knižní záložka. A pátek je prima den, čekají nás dva dny volna bez časného vstávání, z čehož máme radost i my, záložky.

Tento týden jsem měla spoustu práce, musela jsem se promrskat několika knížkami – ta poslední je hodně bezvadná a já vám o ní něco povím, ale nejdříve otázka: máte dědečka? Když se nad tím zamyslíte, přijdete na to, že každý člověk má dva dědečky (i babičky), z čehož plyne, jak řekl kdosi vtipný, že na světě je dvakrát víc dědečků a babiček než lidí. Cha cha, krá krá.

Taky Jan Budař, v civilu herec a muzikant, má dědečka. Jmenuje se Antonín Dočekal; do stovky mu zbývá šest roků a musí to být hodně skvělý dědeček – soudím podle Pohádky z Pekla pod Sudem, kterou napsal a rovnou k ní sám nakreslil obrázky.

Pohádka začíná v první třídě v Pekle; jednorohý čert Drápalík zrovna učí čertíky, jak co nejvíc zlobit, křičet, ječet, dupat, vrzat, bubnovat a podobně – prostě normální hodina hlukovědy.

Žáka Brumlíka to nebaví a uteče. A že je zrovna léto, uteče do lesa na borůvky a rozhodne se, že už se do Pekla nevrátí. Teprve teď celé to dobrodružství začíná – představte si, a představujte si to hodně hezky, že se čertík Brumlík dostane až do nebe. A tam je nebeský ráj: spousta barev, vůní, dobrot, různá překvapení a všichni tak hodní, že se pohodní i ten Brumlík.

Další pohádku v téhle knížce, kterou kromě dědečka Antonína Dočekala ilustroval ještě David Fišer, napsal vnuk Jan Budař a nazval ji Největší tajemství Leopolda Bumbáce. Povedla se mu, vnuk je asi šikovný na pohádky po dědečkovi. Příběh začíná na poli za vsí Pyšnice nedaleko Nebohovic o květnové neděli v roce 1866. Z války domů se právě vrací dělostřelec Leopold Bumbác. A protože najde foukací harmoniku, stane se z vojáka muzikant.

Ještě krátká ukázka z hospody v Kruticích, kde hraje Bumbác k tanci. „U stolu, který je trochu výš než ostatní, sedí Vavřinec Broček, místní starosta a statkář. Rozvaluje se sám na lavici pro tři, vypasený jak dobře živený hroch. Všichni se ho bojí, ale nikdo si netroufne říct to nahlas. Za tu dobu, co je starostou, si nakradl tolik, že už sám zapomněl, co všechno ukradl, takže nakonec uvěřil tomu, že je víceméně charakterní člověk.“

A jak to dopadlo? Čtěte Největší tajemství Leopolda Bumbáce a Pohádku z Pekla pod Sudem (vydala Mladá fronta), tam to všechno je.

Na shledanou za týden se těší vaše Knižní záložka.