Něco navíc
Celý týden se ve vysílání Rádia Junior věnujeme širokému tématu, které by bylo možné zastřešit slovy „Něco navíc“. A není to žádná náhoda! Zrovna totiž skončil měsíc únor, který obvykle mívá jen 28 dní, ale letos se do kalendáře dostal i jeden den navíc. Proč? Nejen o tom bude řeč v rubrice Zpiš si to za uši, kterou pro vás připravila Jana Rychterová.
Přestupný rok
Když se podíváte do kalendáře, který používají lidé v Evropě a v Americe, uvidíte, že je v něm dvanáct měsíců. Některé mají 30 a jiné 31 dní. Jenom únor jich má jen 28. Celý rok dohromady má 365 dní. Zhruba tak dlouho totiž trvá naší zeměkouli, než na své cestě vesmírem oběhne svoji hvězdu - Slunce. Ale úplně přesné to není. Země oběhne slunce za 365 dnů 5 hodin a 48 minut, potřebuje tedy skoro 6 hodin navíc. Za dva roky se z 6 hodin stane 12, po třech letech nám přebývá 18 hodin a za čtyři roky je 4 x 6, tedy 24 hodin navíc.
Jejda, 24 hodin, to je přece celý jeden den! A tak se jednou za čtyři roky objeví k těm 365 dnům jeden den navíc. Je přilepený k únoru, stejně jako v roce 2016, kdy je přestupný rok.
Tak si to pamatujte, že rok má 365 dní a nejkratším měsícem ze všech je únor. Ale jednou za čtyři roky má únor 29 dní, celý rok pak má 366 dní místo 365. A takový rok se jmenuje přestupný. A to si zapište za uši.
Slepé střevo
Všechno, co je v lidském těle, má svoje uplatnění. Každá část těla ví, co má na práci. Přesto máme v těle jeden malý kousíček, který jako by tam byl zbytečný - navíc. Možná znáte někoho, koho tak bolelo břicho, že musel jet do nemocnice, kde mu vyoperovali slepé střevo. Pojďme se podívat, kde leží a co to je zač. Na to se musíme vydat do trávicí soustavy, tedy na cestu, kudy v našem těle putuje jídlo.
Dáte si do pusy třeba mrkev. Rozkoušete ji, spolknete a rozkousaná mrkev se jícnem přesune do žaludku. Tam jsou žaludeční šťávy, které z mrkve udělají kaši a postarají se o to, aby se mrkev rozštěpila na jednodušší látky, které se můžou dostat do našeho těla. Kaše se pak přesune ze žaludku do dvanáctníku. Tam se rozklad dokončí a jídlo se rozloží na takové látky, které tělo dovede využít – i když to teď vypadá jako hodně jemná kaše, je to směs, která obsahuje cukry, tuky a bílkoviny. A pomalu se to přesunuje do tenkého střeva, přes jeho stěnu se do našeho těla uvolňují vitamíny, minerály a další živiny. Co zbyde a co tělo nevyužije, posune se dál do tlustého střeva, kde se ze zbytků vytvoří stolice, exkrement.
Na tlustém střevě je výběžek – přibližně v místě, které nahmatáte pravou rukou dole na břiše. Zdá se, že je tam úplně nanic, jen se prostě někdy ucpe, vytvoří se tam zánět, vy dostanete horečku a musíte na operaci, kde vám slepé střevo ufiknou a vůbec vám nebude chybět.
Je ale pravda, že někteří vědci se domnívají, že slepé střevo slouží jako zásobárna bakterií, které jsou ve střevech potřeba. Slepé střevo není úplně prozkoumané. Věda totiž zdaleka neví všechno a pořád je co objevovat. A to si zapište za uši.
Tři tečky...
Když se člověk učí psát, nejdřív musí zvládnout písmenka, pak slova a nakonec celé věty. Každá oznamovací věta končí tečkou, tázací otazníkem a zvolací vykřičníkem. Někdy se ale stane, že je za obyčejnou větou něco navíc - tečky, a dokonce tři.
Tři tečky za větou znamenají, že by věta klidně mohla pokračovat. Maminka může například říct: „Jestli nepřestaneš zlobit, tak…“ A vy si živě představíte, co všechno mamka udělá, když nepřestanete zlobit.
Když někdy uvidíte za větou tři tečky, nelekejte se, je to pořád obyčejná věta. Ale ten, kdo ji napsal, vám chtěl naznačit, že by věta klidně mohla pokračovat. Buď si to můžete domyslet, nebo začnete být zvědaví. A to si zapište za uši.
Kompliment
Jé, vám to ale sluší! Jů, ty máš hezkou čepici, vypadáš v ní dobře! Ty dneska jenom záříš! Už vám to někdy někdo řekl? Pokud ano, tak vězte, že jste slyšeli kompliment. Je to dospělácké slovo, které znamená pochvalu, poklonu, lichotku nebo vyjádření úcty.
Kompliment někomu složíte, když mu řeknete něco příjemného, co ho potěší a třeba mu i zlepší náladu. Je to vlastně taková věc navíc. Lidé si můžou povídat i bez komplimentů, nikdo nikoho chválit nemusí a svět se nezboří. Ale s komplimentem, tedy s pochvalou, je na světě určitě příjemněji.
Pokud vám někdo složí kompliment, usmějte se na něj a poděkujte. Je to takový zvyk a potěší i toho, kdo vás pochválil. A proč byste měli skládat komplimenty? Jen tak! Pro radost. Protože když někomu zlepšíte náladu a potěšíte ho, určitě to potěší i vás samotné. A to si zapište za uši.
Sůl
Dneska se za „něčím navíc“ vydáme do restaurace. Příbory cinkají, pan vrchní právě donesl pánovi v modrém saku talíř voňavého jídla. A podívejte se! Pán v modrém saku ještě ani neochutnal a už si bere do ruky slánku a solí a solí a solí. Možná se to někdy stane i u vás doma. Mamka zrovna udělala večeři, taťka ještě ani neochutnal a už si tam sype něco navíc. Sůl. Proč to ti dospěláci dělají? Proč si do dobrého jídla musejí nasypat něco navíc?
Se solí to máte tak: lidské tělo sůl potřebuje, bez ní by nemohlo existovat. Naše buňky potřebují nejenom kuchyňskou sůl, ale i různé další soli, které jsou v jídle a v pití obsažené. Potrava obvykle obsahuje soli dostatek, takže už není potřeba do jídla přidávat něco navíc. Jenomže slaná chuť je moc příjemná a dá se na ní navyknout.
Spousta dospělých už je na slanou chuť tak zvyklá, že jim méně slané jídlo pořádně nechutná, potřebují si jeho chuť zvýraznit. Ale i v případě dosolování platí, že všeho moc škodí. A to si zapište za uši.
