Myslí ptáci na legraci?
Knižní záložka pro vás objevila veselou knížku básniček nejen o ptácích.
Milí kluci, holčičky a holky, také dnes vás zdraví vaše Knižní záložka a také dnes jako minule hlásím, že život můj plyne v samých radovánkách: desetiletý Alex Uhlíř totiž Rádiu Junior napsal: Ahoj Rádio, já bych dal jedničku všem knížkám.
Fakt hustý, jak říkáme my záložky, co se pořád zavrtáváme do různých knížek, tlustých i tenkých, dlouhých i širokých a hlavně obrázkových; čím víc obrázků, tím větší zážitek.
Dnes vás seznámím s knížkou Myslí ptáci na legraci? Básničky napsala Zuzana Pospíšilová, ilustrovala Cecílie Černochová, vydala Grada a na titulní straně letí labuť, na kterou kouká ze země husa, slepice a tukan.
Myslí ptáci na legraci?
Ornitolog hlavu ztrácí, protože má těžkou práci.
Chce zjistit, zda všichni ptáci myslí někdy na legraci.
Racek, ten je bez debat: chechtání má velmi rád.
Taky husa smíchy heká, na další vtip vždycky čeká.
Pštros, ten radši hlavu schová, ať neslyší vtipná slova.
A co moudrá sova v lese? Myslíte, že vtípky snese?
Většinou však přesto ptáci mají smysl pro legraci.
Hodně povedená je básnička, která začíná:
Napadlo dva malé norky, že nasednou do ponorky.
Zatím v Norsku u pobřeží divili se všichni Noři,
proč se velké vlny tvoří, co se jim to z vody noří...
Paní autorce Pospíšilové, Pospíšilové Zuzance, se hodně daří začátky básniček – a pak už to jde samo. Třeba:
Hádala se žába s žabákem, jak otevřít rybník šperhákem.
Nebo: Každý bílý medvěd lední vstává vždy až po poledni.
Klokan s malým ve vaku nastoupili do vlaku.
V kupé ale klokaňátko vydrželo spát jen krátko....
A tohle je něco vysloveně pro mě:
V zimě každá vrána od samého rána
z plna hrdla kráká – havrany tím láká.
Na shledanou za týden se těší vaše Knižní záložka.