Mohou i děti filozofovat?

Nemá význam učit se nazpaměť jména filozofů. Výuka filozofie tkví v něčem jiném. - Foto: Fotobanka Pixabay Nemá význam učit se nazpaměť jména filozofů. Výuka filozofie tkví v něčem jiném. ©

Když tzv. „filozofujeme“, ptáme se po smyslu, díváme se kolem sebe, nasloucháme přemýšlíme. Mohou filozofovat i děti? Dá se klasická batolecí otázka „Proč?“ považovat už za první filozofické vykročení? Na to a mnohé jiné se v pořadu Atrium na Rádiu Junior ptala moderátorka Andrea Zajíčková lektorky metody Filozofie pro děti Jany Kolomazníkové. 

České školství je orientováno na konkrétní výstupy. V praxi to znamená, že učitel má omezený čas na to, aby předal informace, studenti je nasáli a on je z toho vyzkoušel. Tento model „já mluvím, ty posloucháš a pak správně odpovíš v testu“ však touhu po poznání příliš nepodněcuje. Celá řada současných učitelů ale už odhalila motivační nefunkčnost zmiňovaného modelu a hledá způsoby, jak učit jinak. V českých školách aktuálně žije mnoho alternativních a inovativních pedagogických metod a jednou z nich je Filozofie pro děti (Philosophy for Children). Zatím se nikde neučí jako samostatný předmět a jednotlivé dílčí aktivity této metody učitelé zařazují do výuky podle vlastního uvážení. Často ve chvíli, kdy se otevírá či uzavírá nová učební látka.

Učitel ustoupí do pozadí

 

Učitel poodstoupí do pozadí a žáky pouze doprovází. Za slovem „pouze“ ale stojí plná pedagogova soustředěnost a empatie. „Učitel není ten, který určuje, co je pravda a co není, protože on vlastně spolu se studenty tu pravdu hledá,“ říká lektorka Filozofie pro děti Jana Kolomazníková ze společnosti Člověk v tísni. Učitel se stará o to, aby se čas určený filozování nezměnil v pouhé „plkání o ničem“. Vede své žáky k tomu, aby navazovali na argumenty druhých. Učí je naslouchat, argumentovat, spolupracovat a kriticky myslet. Tedy všechno to, co chtěl po svých žácích už Sókratés ve starověkém Řecku.

Žáci se neučí nazpaměť jména filozofů

 

Za zakladatele metody Filozofie pro děti je považován profesor Kolumbijské univerzity Matthew Lipman. Ten na přelomu 60. a 70. let hledal cestu, jak přivést své žáky k samostatnému myšlení. Dnes je tato metoda rozšířena po 60 zemích celého světa a to na všech vzdělávacích stupních. V Anglii pronikla dokonce i do mateřských škol. 

„S malými dětmi se pracuje především s příběhy a pohádkami,“ vysvětluje Kolomazníková, „ nejprve jde o to vybrat vhodnou filozofickou otázku, tedy takovou, na kterou není jasná odpověď. Kdo mohl za to, že Jeníček s Mařenkou zůstali sami v lese? Proč byla chaloupka z perníku? Děti hlasují o otázce, která podle nich za chvíli povede k nejzajímavější a nejplodnější filozofické diskuzi na dané téma. Teprve pak se jednotlivci nebo skupinky pustí do samotných odpovědí.“ Podle zkušené lektorky je jednou z nejdůležitějších fází filozofování právě toto argumentování, tedy zdůvodňování toho, proč zastávám či zastáváme určitý názor, třeba i zcela odlišný od ostatních. „ Učíme děti nebát se respektujícím způsobem vyjádřit nesouhlas. Oproti soutěživé, třeba i politické debatě, kdy jde o to porazit protivníka, jde ve filozofické debatě spíše o sdílení nápadů. Děti vedeme k tomu, aby se nebály po vyslechnutí dobrých argumentů třeba i změnit názor.“ 

Pokud si chcete filozofování vyzkoušet s dětmi i doma, poslechněte si Atrium s lektorkou metody Filozofie pro děti Janou Kolomazníkovou, která má pro Vás praktické tipy, jak na to.  

Vysíláno na stanici Junior Českého rozhlasu v pořadu Atrium v úterý 25.4.2017 . 

 

Přehrát

Filosofie pro děti. Tipy na to, jak s dětmi uchopit tzv. velké otázky o světě, vyzvídala moderátorka Andrea Zajíčková od lektorky Jany Kolomazníkové ze společnosti Člověk v tísni.

Vysílání

 

Archiv

Audio archiv

Kamery

Vysíláme Live
On Air
Zavřít