Mikuláš ztrácí autoritu a čerti se utrhli ze řetězu

Když se tradice zvrhne

Důstojného muže s biskupskou mitrou na hlavě a berlou v ruce často střídají rozjívení čtrnáctiletí mikulášové obklopení hordou pubertálních čertů. Mikulášské oslavy ve škole bývají příležitostí pro žáky devátých tříd, aby vybili přebytečnou energii. Pokud jim dají učitelé a vedení školy volnou ruku, prvňáci si nezřídka spolu s adventním kalendářem odnášejí trauma a další rok nechtějí do školy.

„Mikuláš by neměl být pojímán jako rituál, který má strašit děti, ale spíše tak, že přichází moudrý, hodný dědeček, který děti inspiruje, že mu také samy chtějí něco sdělit. Mělo by se vytvořit prostředí bezpečí a klidu,“ říká k tématu klinická psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Markéta Kavale.

Pokud jsou ve třídách děti, které náročnou situaci těžko snášejí, je na učitelích, aby jim dali pocit bezpečí. „Je třeba si vzít takové dítě k sobě blízko, aby se případně mohlo přitulit, nebo říct „já mám strach“. Pokud je bojácnějších dětí ve třídě víc, paní učitelka by v žádném případě neměla zvát dramatického čerta,“ radí psycholožka.

Když děti straší děti

V posledních letech je ve školách časté, že postavy Mikulášů a čertů ztvárňují deváťáci, kteří celou akci pojímají jako šou. „Ne všichni jsou ale citliví a vnímaví k tomu, že jdou k malým dětem. V tomhle případě je na učitelích, aby si s nimi sedli a popovídali o tom. Ve chvíli, kdy se deváťák dokáže v sobě zklidnit, může se pak i slušně chovat k menším dětem,“ říká Markéta Kavale.

Na učitelích a řediteli je třeba i to, kolik pustí takových postav do třídy. „Když přijde pět deset čertů, jeden anděl a jeden Mikuláš, je to trošku zvláštní parta, která třídu bezesporu ovládne a může to vypadat hrůzně. Zvlášť pro malé prvňáčky,“ varuje psycholožka.

Když lžeme v zájmu dítěte

Některé děti se návštěvy Mikuláše enormně bojí a rok co rok prosí rodiče, aby do školy či školky nemusely. Podle psycholožky Kavale je naprosto správně, když rodič napíše omluvenku a dítě nechá doma. Není nic špatného ani na tom, že si rodič důvod absence vymyslí, pokud dítě z nějakého důvodu nechce, aby učitel znal pravdu.

Druhou stranou mince je, že dítě neprožije něco, k čemu se posléze jeho spolužáci budou vztahovat. „Někdy je hrůznější to, co si představujeme, než to, co jsme skutečně prožili. Ve chvíli, kdy dítě něco zažije a dokáže to přežít, je o krok dál. Když mu o tom ale vypráví kamarád, představuje si něco daleko dramatičtějšího, než byla skutečnost,“ říká psycholožka.

Vraťme Mikulášovi důstojnost

Učitelé by měli mluvit s dětmi o tom, kdo vlastně Mikuláš byl a proč je důležitý. Že jde na jedné straně o postavu, která otevírá bránu k období Vánoc a na straně druhé o praotce současných Santa Clausů, Pere Nöelů, Father Cristmasů atd. Někdo, kdo nás spojuje s kulturami kolem nás, které děti znají.

„Důležité je, aby ti, kteří reprezentují tyto tři důležité postavy, tedy Mikuláše, čerta a anděla, byly kompetentní osoby. A to je na nás dospělých, abychom si vybrali ty správné, ať už je pouštíme k sobě domů, nebo do školy,“ shrnuje téma Markéta Kavale.