Mentální anorexie

16. květen 2016

Mentální anorexie patří mezi nejčastější poruchy příjmu potravy. Je to velice závažné onemocnění, jehož důsledky mohou být až fatální. I proto je důležité nepodceňovat příznaky a snažit se o nápravu, jakmile zjistíme, že někdo z našeho okolí může být mentální anorexií ohrožen. Ve vysílání pořadu Atrium se Romana Růžičková ptala psycholožky Barbory Downes nejen na příznaky, které vznik mentální anorexie provázejí, ale taky na možnosti léčby.

Civilizačně-necivilizační onemocnění

Mentální anorexii nemůžeme jednoznačně označit za civilizační onemocnění, znaky této psychické choroby vykazovali lidé už v minulém a předminulém století, ale za prokázanou je možné považovat, podle psycholožky Barbory Downes, souvislost s tzv. západní kulturou, která je výkonově a konfrontačně zaměřená. Neustálý tlak na výkon a dokonalý vzhled je obrovskou zátěží pro dospívající jedince. A nejen pro ně. Bohužel, věková hranice výskytu onemocnění se rozšiřuje – do nižších, ale i vyšších věkových kategorií. Mentální anorexií tak dnes trpí zejména dívky ve věku od 12 let, ale i méně, nově však zasahuje toto onemocnění také ženy mezi 30–40 lety.

Kontrola je můj život

„Kontrola je ústřední slovo a motiv celého tohoto problému. Sebekontrola, kontrola jídelníčku, kontrola mého života.“ Psycholožka Barbora Downes přidává ještě jeden společný a charakteristický rys, který mentální anorexii provází – „myšlenka na jídlo postupně přebije úplně vše“. Člověk s tímto onemocněním posléze není schopný navázat hovor na jiné téma, než je jídlo a způsoby, jak buď snížit jeho příjem, nebo se zcela vyhnout příjmu potravy. Ztrácí tak přátelské, kamarádské a především rodinné vazby. Mění se také jeho povaha. Neumí nahlížet realitu, svůj vlastní obraz vidí deformovaně, dlouhodobě popírá přítomnost problému.

Rodina je základ

Základní příznaky mentální anorexie nejsou nijak zásadní a jednoznačné. Navíc se mentální anorexie objevuje ve věku, kdy děti začínají hledat sami sebe, mění svůj náhled na svět, experimentují se světonázorem a s tím může souviset i změna jídelníčku – zkoušení alternativních způsobů stravování. To vše je v pořádku, ale rodiče by si měli začít všímat změn, které souvisejí se stále se snižujícím objemem jídla a také se zúžením výběru potravin. Pokud se k tomu přidá úbytek hmotnosti a snaha vyhýbat se společnému jídlu, pak je dobré zbystřit a věnovat jídelním návykům dítěte větší pozornost. Rozhodně se ale nevyplatí dítě děsit a strašit – „když nebudeš jíst, dostaneš mentální anorexii“ – to je podle Barbory Downes cesta k uzavření se a nekomunikaci. Vhodné je popsat, čeho jsem si všimla, co je jinak, než bylo dřív a snažit se najít společné řešení. To by ale vždy mělo být ve spolupráci s odborníkem.

Více se o mentální anorexii, problému celé rodiny, dozvíte v následujícím rozhovoru.

Spustit audio