Líná komunikace po síti
Sedí spolu na lavičce a místo toho, aby si povídali, chatují. V současné době velká část komunikace mezi školáky probíhá na sociálních sítích. Jde o pouhý módní trend, nebo o trvalejší a zásadnější proměnu lidské komunikace?
Výzkumy říkají, že ve čtvrté třídě základní školy má kolem 40 procent dětí založený účet na některé ze sociálních sítí. Podle Vladimíra Váchy z Národního centra bezpečnějšího internetu, který se pohybuje mezi dětmi každodenně, mají své profily v kyberprostoru už i někteří žáčci v prvních třídách. Na jednu třídu jde o počet čtyř až pěti dětí. Vácha upozorňuje na velmi tenkou hranici mezi pouhým užíváním současných moderních komunikačních prostředků a závislostí.
Obzvláště děti, které mají více volného času, mohou snadno upadnout do závislosti, tzv. netolismu. Závislost na hraní počítačových her, chatování, sledování e-mailů či běžné surfování je poměrně závažný jev. O to závažnější, že dnes má chytrý telefon téměř každý školák a virtuální kyberprostor je lehce dostupný v podstatě odkudkoliv. Teenegeři a děti jsou skutečně nejrizikovější a nejpočetnější skupinou v počtu nemocných netolismem.
Hlavní projevy moderní chorobné závislosti – NETOLISMU
- Trávení dlouhého času na internetu
- Nedodržování pitného a stravovacího režimu
- Ignorace okolí a uzavírání se do sebe
- Nervozita či agrese při absenci internetu
- Absence jiných zájmů
Jak již bylo řečeno, hranice mezi závislostí a pouhým užíváním internetu, sociálních sítí apod. je velmi křehká. Podle odborníků na elektronickou komunikaci lze o závislosti mluvit ve chvíli, kdy začínají být postiženy rodinné a přátelské vztahy, škola anebo když pohyb ve virtuálních sítích začne zasahovat do trestně-právní oblasti.
Netolismus je důsledkem celkové změny způsobu komunikace, kterou lze pozorovat především na současných dětech a teenagerech. Děti potřebují prostor pro učení se sociálním dovednostem. Komunikace prostřednictvím internetu (psaní krátkých zpráv, posílání foto) toto učení posilují jen velmi omezeně a dá se říci, že komunikaci i deformují. Začínají se objevovat varovné hlasy učitelů na základních školách. U dětí výrazně ubývá schopnost naslouchat si a dát dohromady smysluplnou větu. Není se čemu divit. Komunikace na síti je vesměs zkratkovitá, často jde o pouhé výkřiky doplněné obrázky. V takovémto „rozhovoru“ není slyšet tón hlasu a ani vidět výraz obličeje. Přímo úměrně se tak ztrácí schopnost poznat z výrazu obličeje, co si ten druhý myslí.
Podle odborníků ovlivňuje elektronická komunikace i schopnost učení se. „Obávám se, že v současnosti vítězí lenost. Člověku je přirozené jít do toho, co je jednodušší, a elektronická komunikace je velmi jednoduchá. Nemusím čekat na odezvu toho druhého, nemusím sledovat jeho nálady. Sděluji jen to, co já považuji za nutné,“ říká Vladimír Vácha z Národního centra bezpečnějšího internetu v rozhovoru s Andreou Zajíčkovou v pořadu Atrium na Rádiu Junior.
