Letopisy Želvíry čili želvy Elvíry, 14. díl

V posledním dílu želvy Elvíry si to všechno pěkně shrneme.

Ž: Želvíra, želva (přes 100)
B: Bertík, papoušek (skoro 80)
I: Iris, kočka (asi 4)
R: Ričinka, štěně (4 měsíce)
M: maminka Lenka (43)
T: tatínek Vašek (45)
J: Jakub, syn (8)
D: Dora, dcera (16)
a další

R: A to nebyli kamarádi?
B: To teda rrrozhodně ne. Zase se střílelo do prrrotestujících lidí. Zastrrrašovalo se tankama. Až ta krrratičká svoboda skončila. A hned prrrvní den, kdy tahle kamarrrádská hrrrůza začala, napsal Karrrel Krrryl jednu smutnou písničku.
Ž: Tanky v ní nazval hranatými železnými maringotkami.

Ž: Karel Kryl rok po té údajné přátelské pomoci – víme, že to byla vlastně okupace cizími vojsky – emigroval. Nesouhlasil s ní. Jeho písničky byly okamžitě zakázané a nesměly se hrát. Podobné to bylo s Martou Kubišovou.
B: Marrrta Kubišová s ní taky veřejně nesouhlasila. Ale prrrotože se rrrozhodla v rrrepublice zůstat, za trrrest nesměla zpívat. I její písničky zakázali.
Ž: Lidé si téhle statečné paní vážili, a proto byli rádi, že ji zase slyší zpívat „Modlitbu pro Martu“ na shromážděních během sametové revoluce.
B: Dodávalo jim to odvahu prrrotestovat.
Ž: Během sametové revoluce se totiž lidé báli nejen policistů v přilbách se štíty a obušky, ale i toho, že by mohla přijít další spřátelená pomoc. Další cizí vojáci a tanky. Proto to zpočátku bylo velmi odvážné – chodit na demonstrace.

B: Ale naštěstí doba pokrrročila. Herrrci a studenti pokrrračovali ve svých cestách po rrrepublice, až se jim podařilo přesvědčit většinu lidí ke generrrální stávce.
I: Máma Lenka, když hraje v divadle, tak tam mají generální zkoušku. To je ta největší hlavní zkouška před premiérou, před prvním představením. Ale generální stávka?
B: Generrrální stávka je ta největší, hlavní a celková stávka. Ta všechno rrrozhodla. Skorrro celý nárrrod na prrrotest stávkoval. Deset dní po demonstrrraci na Nárrrodní třídě.

R: Může mi to někdo zopakovat? Jak to šlo po sobě? Už jsem se v tom trošku ztratila.
I: Já bych to taky ocenila.
Ž: Tak dobře. Před dvaceti pěti lety, na začátku listopadu padla v Německu berlínská zeď. V půlce listopadu byli surově zbiti studenti na Národní třídě a začala tím u nás sametová revoluce. Na konci listopadu proběhla generální stávka, která s konečnou platností rozhodla o tom, že mocipáni přišli o svou moc.
B: A na konci prrrosince se stal Václav Havel prrrezidentem. To byl fofrrr.

Ž: Václav Havel prezidentem. To si před sametovou revolucí nedokázal nikdo představit. Vždyť byl ještě šest let předtím ve vězení.
B: Však to byla celosvětová senzace. Ve zprrrávách všech důležitých televizí pouštěli nejdřív prrropašované filmové záběrrry z Nárrrodní třídy, pak z dalších demonstrrrací. A pak naši zem chválili. Zatímco během jiných rrrevolucí ve světě mnoho lidí zemřelo, ta naše rrrevoluce prrroběhla vlastně poklidně.
I: Jemně a sametově. Proto se jí říká „sametová“.
Ž: A na Slovensku „něžná“.
R: To je podobné.
Ž: Nesmíme totiž zapomenout na to, že jsme byli Československo a v něm Češi a Slováci.
B: A také Morrravané a Slezané. A nejenom ti. Rrrozdělení na Česko a Slovensko přišlo později. Ale to nám Želvírrra ze svých letopisů převyprrráví jindy.

Ž: Chtěla jsem říct, že to možná vypadá, jako by sametová revoluce proběhla jen v Čechách a že jejími hrdiny byli jen studenti a herci z Prahy. Neproběhla by, kdyby se do ní nezapojili i další stateční lidé – na Slovensku nebo na Moravě a ve Slezsku.
B: Vždyť i hymna, kterrrá se na shrrromáždění neustále zpívala, byla napůl česká a napůl slovenská. Tu už z rrrádia pohrrromadě neuslyšíte.

I: Želvíro, já tě obdivuju. Jak si to všechno pamatuješ?
Ž: Vždyť pořád říkám, že můj krunýř je jako deník. Strom má ve svém dřevu letokruhy, podle kterých se dá zjistit, jak se mu v průběhu dlouhých let dařilo. Já mám do svého krunýře vepsáno, jak se dařilo v průběhu celého jednoho století mně. Jsou to takové mé letopisy.
B: A navíc máš trrrénovanou paměť.
Ž: Aby ne, když to neustále někomu vyprávím.
R: A když to zapomenu… Nebo zase usnu… Tak mi to znova převyprávíš?
I: Já bych to taky chtěla slyšet.
Ž: Samozřejmě. Jen to nesmí být v zimě.
B: To je Želvírrra ve sklepě v bedně vedle jablek brrramborrrr. Ale to zas můžu vyprrrávět já.

L: Máma Lenka
T: Táta Vašek
D: Dorka
J: Jakub

R: Už jsou doma! Hurá!
J: Ričinko, ahoj. Ne, neskákej. Neskákej. Dobře. Hodná holka.
L: Neudělala loužičku?
D: Jenom jednu. Na noviny. Šikovná holka. Dobře. Ričinko, dobře.
B: Nazdaaaaarrrr! Kubíku, nazdaaaaarrrrr!
J: Nazdar, Bertíku! Irisko, Želvírko, jak jste to tu všichni zvládli? My se měli moc hezky. Ale byla tam spousta lidí. Je dobře, že Ričinka zůstala s vámi doma. No ano, Ričinko, šikovná holka jsi, moc šikovná.
V: Dorko, kam jsi dala vlajku? Neztratilas ji.
D: Ne. Máma ji má.
L: Složila jsem ji. Můžeš ji dát zpátky do krabice. Kubíku pospěš. Umyj si ruce a jíst. Ať můžeme všichni společně v klidu poslouchat ten koncert.
J: Jaký koncert?
V: Na Radiožurnálu. V Českém rozhlasu.
L: K tomu dnešnímu výročí. Z Václaváku. Jak tam jde Dorka. Jez, vystydne ti to.

D: Tak já letím. Riči, neskákej!
L: Mobil máš?
D: Jó. Budu průběžně posílat esemesky, že jsem v pořádku.
T: Nedělej si z toho legraci. A nejpozději do jedenácti budeš doma.
D: Jasně. Ahoj.

J: A ta vlajka… Fakt je to ta vlajka, co jste ji s sebou nosili na demonstrace?
L: Ano.
J: A byla už i na Národní třídě?
V: To je opravdu ona. Ta pamatuje ještě i vašeho pradědečka.
J: Jako Želvírka?
V: Přesně tak.
J: Škoda, že Želvírka neumí mluvit. Ta by nám to všechno převyprávěla.

Ž: Vždyť říkám – škoda, že lidé neumí řeč zvířat.
B: To byl dneska den. Už mám z toho mluvení překrrroucený jazyk. Byla to parrráda. Ale trrrochu to ty naše cácorrrky zmohlo. Ale jsou to chytrrré holky, viď? Krrrásně jsme jim to převyprrrávěli.
Ž: Je krásné vidět, jak spí jedna vedle druhé v Ričinčině pelíšku. A krásné bude, až opraví sklep. Už se mi chce také spát.
B: Tak to by bylo. Už chrrrní i Želvírrra. Nádherrra. Zkrrrátka – jak říkají v Rrrádiu Juniorrr – „Na světě je krrrásně!“ .

KONEC

autor: Zora Jandová
Spustit audio

Více z pořadu

Pusť si video