Kojenecký ústav, anebo přechodná pěstounská péče?
Přechodná pěstounská péče může vyvolat námitku, že dítě s pěstouny vytváří citovou vazbu, o které se už předem ví, že nebude mít dlouhé trvání, a která tedy může dítě spíš zranit než obohatit. Opak je ale pravdou, říká psycholožka Barbora Downes, která byla hostem pondělního Atria.
Z výzkumů i dlouhodobého sledování dětí bez rodičů vyplývá, že pokud má dítě v nejútlejším věku šanci naučit se důvěřovat jednomu dospělému a citově se na něj navázat, je schopno později takový vztah zopakovat. Naopak děti, kterým v kritickém věku 0–1 rok taková vazba umožněna není (pokud jsou například umístěny v ústavu, kde se střídají ošetřující osoby), bývají nenávratně poškozeny ve své schopnosti citové vazby utvářet. Praxe ukazuje, že ani pozdější kompenzace a pobyt dítěte v citově vřelém prostředí nedokáže tyto poruchy napravit a že období od nuly do jednoho roku je v tomto směru určující.
Jak konkrétně probíhá přechodná pěstounská péče a co všechno musí splňovat pěstouni, co je adoptivní péče, jak fungují SOS vesničky a spoustu zajímavých informací ohledně náhradní výchovné péče si můžete poslechnou v následujícím audiu.
