Knižní záložka: Život s Čertem

Milí kluci, holčičky a holky, zas je tady pátek a už zase na vás ťuká vaše knižní záložka. Tentokrát jsem celá udýchaná, protože mávám z knihy Evy Munkové Život s Čertem - a Čert mě po celých těch 115 stránek pořádně proháněl. Jo vy ještě pořád nevíte, kdo je Čert? Čert je pes s mnoha rodokmeny, neboli voříšek, zvaný též pouliční směs, kterého si Eva pořídila do bytu na pražském Žižkově - bylo to myslím někdy v roce 1998.

Neměl hlavu vlčáka a tělíčko jezevčíka, jak se někdy stává. Z profilu prý měl ideální psí proporce: dlouhé štíhlé nohy, malé packy, které si každý den pečlivě čistil, širokou hruď, štíhlý pas a boky. Na zádi si nesl hrdě vztyčený, přiměřeně dlouhý, ladně zahnutý ocas, ze kterého vlála řada dlouhých chlupů jak fábory z kopí středověkého rytíře. Tvar hlavy byl spíš pudličí, ale čumák jednoznačně kníračí - autorka proto sděluje, že rasou byl tak trochu pudlač, nebo možná knírl.

Plandající uši nosil polodlouhé, nad ramena; zuby bílé jako perličky znamenitě kontrastovaly s černým kožíškem. U stolu Čert zaujímal nejvýhodnější pozici vedle židle nejslabšího článku, obyčejně Evina partnera Luboše, a díval se tak tklivě a vytrvale, tak horlivě polykal ve sladkém očekávání sliny, tak radostně chňapal sousto v letu, nebo ho jemně bral z prstů svých lidí do zubů, že považovali možnost podělit se s ním za čest, ne za povinnost.

"Jedenáctiletý život s Čertem nebyla jen legrace. Nabrečela jsem se kvůli němu dost," svěřuje se Eva Munková, protože Čert byl mazaný a vynalézavý tulák. A byl chytrý, měl smysl pro humor, dokázal si získat lásku celé široké rodiny a přízeň ostatních psů. Jak to dělal? O tom čtěte v bezvadné knize Evy Munkové Život s Čertem. S ilustracemi Evy Danielové ji vydalo třeboňské nakladatelství Carpio.
Za týden se těší na shledanou vaše knižní záložka.