Knižní záložka doporučuje: Perenda
Pohádkově laděné vyprávění o velkém lesním tvorovi, který si moc přál dostat se do Prahy a poznat její tajemná zákoutí.
Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše Knižní záložka.
Když jsem bývala malá (už je to nějaký ten pátek, jak se ohleduplně říká, aby tolik nebolelo, že už je to pořádně dlouho), tatínek mě občas popadl za ruku a šlo se „do Prahy“ nebo taky „do města“ – jak se u nás na kopci na západním okraji hlavního města říkalo. Mělo to výhodu: do Prahy to bylo z kopce, to se to šlapalo! Zpátky nás do kopce vyvezla tramvaj číslo 20. Když jsme ji na Klárově dlouho marně vyhlíželi, složila jsem pro ni výhrůžnou báseň: „Jestli nepojede dvacka, tak ji stihne velká facka.“
O pražských vycházkách s tatínkem píšu, protože když jsme šli starým Břevnovem a přes Hradčany, tatínek věděl něco skoro o každém domě, znal různé legendy a zajímavosti a dokázal odpovědět na každou otázku. Moc mě těšilo, že jsem ho při tom pražském toulání měla jen pro sebe, protože bráchové byli ještě mrňata.
Tyhle vzpomínky ve mně vyvolala knížka Perenda. Napsala Magdalena Wagnerová, nakreslil Jaromír F. Palme a vydalo nakladatelství Plot, které sídlí v Břevnově v Bělohorské ulici, kam to od nás máme pochopitelně taky z kopce.
Zajímá vás, co je Perenda? Špatně se ptáte. Otázka správně zní: KDO je Perenda? Pozor, Perenda není ona, Perenda je on!!! Sedí v lese na třetí větvi statného dubu, napravo starý pařez, nalevo mraveniště, uprostřed ruksak. A Perenda? Ani člověk, ani zvíře. Prostě – hromotluk mužského pohlaví, tak trochu obr. Jedna obrovská hlava, jedno obrovské tělo, dvě obrovské ruce a nohy. Na krku lahvička s kouzelným nápojem neboli lektvarem. Když si lokne, smrskne se. Byl tam ruksak, vzpomínáte si? Tak v ruksaku byla kniha, kniha o Praze, jak jinak. Už jste doma? Na závěr řeknu jen: Těšte se, máte nač. Perenda je prima knížka.
Na shledanou za týden se těší vaše Knižní záložka.