Kamarádka má anorexii

Ahoj,

chtěla jsem vám napsat, že moje nejlepší kamarádka je v nemocnici. Už loni se neustále prohlížela a koukala se na sebe do zrcadla a říkala, že má velký zadek a je tlustá. Přitom byla sportovní postavy, svaly a hezky hubená... no prostě, do toho být tlustá měla opravdu daleko. Přesto jí to nedalo a začala držet diety, všichni jí říkali, že je to hloupost. Pak se zdálo, že ji to přešlo, protože hrála závodně volejbal a pak prý nestačila ostatním. Jenomže s tím nepřestala. Pak ale byly prázdniny a ona celý den trávila tréninkem a hrozně málo jedla.

Po prázdninách, když jsem ji uviděla, úplně jsem se jí lekla. Byla vyhublá, propadlé tváře, no hrůza. Samozřejmě jsem si toho nevšimla sama. Začala se z ní stávat opravdová anorektička. Jedla méně a méně, přestala chodit ve škole na obědy a už to šlo rychle. Všichni jsme se jí snažili pomoct, ale nešlo to. Ještě když jsem tu kamarádku neznala a slyšela jsem o anorexii, říkala jsem si, že když uvidím někoho s anorexií, tak mu pomůžu.

Chci prostě všem říct, že to nejde! Sama jsem jí pomoct nedokázala. Šla k psycholožce a ta jí řekla, že je to na hospitalizaci do nemocnice. Pak jsem jednou ráno přišla do školy a Bára tam nebyla. Napsala mi SMS, že ji rodiče ráno odvezli do nemocnice na psychiatrii. Chodím tam za ní každý pátek. Chtěla bych, abyste všem poradila, co s tím. Mějte se a děkuju za odpověď.

Zuzka

Milá Zuzko,

vážím si toho, že jsi nám o své kamarádce napsala a jsi také ochotná se o to podělit s ostatními. Anorexie je jedna z nejzákeřnějších psychických nemocí a jak správně poznamenáváš, dá se zvládnout pouze s odbornou pomocí. Lidé postižení touto nemocí si totiž velmi málokdy uvědomují, že jsou nemocní.
Muselo být pro tebe těžké přiznat si, že pro svou kamarádku nemůžeš udělat tolik, kolik bys chtěla. Na druhou stranu - z tvého mailu vyplývá, že jsi jí velkou oporou, navštěvuješ ji a zajímáš se o to, jak se jí daří. To je pro ni velmi důležité a má štěstí, že má takovou kamarádku!
Držím vám oběma palce.

Milena