Jan Hus očima krejčího Ondřeje a panny Anežky
První díl zamýšlené zábavné série Velikáni do kapsy popisující naše slavné hrdiny tak, jak je neznáte.
Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše Knižní záložka.
Když jsem byla malá, jedna poněkud tupá a hodně líná spolužačka byla protekční dítě, a když ji zkoušela paní učitelka z dějepisu, ptala se například: „Tak co, Bohunko, jestlipak si vzpomeneš, v kterém roce upálili Mistra Jana Husa?“ Bohunka mlčela a mrkala. „Nebylo to v roce 1415?“ zeptala se nenápadně paní učitelka, Bohunka zamrkala a mňoukla: „ano“. Výborně, zajásala paní učitelka, a všichni jsme si po těch nervech oddechli.
Touhle dávnou příhodou připomínám, že loni uplynulo od mučednické smrti Mistra Jana Husa rovných 600 let, všude se o něm psalo a promítalo a dokonce i zpívalo, a pokud jste si mysleli, že Jan Hus bude po vší té slávě dlouho v klidu spáti, mýlili jste se a mýliti se je, jak známo, lidské.
Mladá fronta vydává edici Velikáni do kapsy aneb Tohle vás ve škole neučili!!!(tři vykřičníky). Asi už jste si domysleli, že ten první velikán je právě Jan Hus. Napsal Tomáš Němeček, nakreslil Tomáš Chlud. A co vás ve škole neučili? Že se neví, kdy se Jan Hus narodil. Možná v roce 1371, ale možná o rok nebo o dva později. Nejspíš to bylo v Husinci, ale tak docela jisté to není. Přesto je jisté, že v jihočeském Husinci dvě stě let po Husově smrti předváděli návštěvníkům Husův rodný domek a ti si z něj odřezávali třísky, které prý zaručeně pomáhaly proti bolení zubů.
Nebyl to vysoký štíhlý muž s bradkou, ale spíše menší bezvousý pán při těle: kůň prý Husa neunesl. Vyznačoval se humorem a sám o sobě psal přátelům: „Musím jezdit na oslu, neb jsem tlust.“ A sám si říkal Husa, nikoliv Hus.
S jistotou víme, že v říjnu roku 1414 se Jan Hus vydal na dvou vozech s průvodem o třiceti koních do Kostnice na koncil, který měl rozhodnout o vině a trestu. Tady končí veškerá legrace. Do soboty 6. července 1415 už zbývalo jen několik měsíců…
Na shledanou za týden se těší vaše Knižní záložka.
