Jak se správně (ne)pohádat
Hádky a neshody patří, alespoň občas, k běžným projevům partnerského či rodičovského soužití. Úplně se vyhýbat hádkám asi není možné, vhodné ale je nehádat se před dětmi.
Co dělat ve chvíli, kdy se hádáme před dětmi? Jak mohou dlouhodobé neshody ovlivňovat dětskou psychiku? I to byly otázky pro psycholožku Barboru Downes, se kterou si v pondělním Atriu povídala Romana Růžičková.
Hádáme se, ale naše dítě o tom ani neví...
„Spousta rodičů si myslí, že je děti při hádkách nevnímají. Je to ale jen projev dětského strachu, který hádka vyvolá. Dítě se stáhne, nemluví, nekomunikuje. My si tyto signály vysvětlíme mylně tak, že nás děti nevnímají.“
Podle psycholožky Barbory Downes je prokázáno, že na nedobrou atmosféru v rodině reagují už děti ve věku 6 měsíců. U starších dětí vyvolávají rodičovské hádky pocit strachu ze ztráty bezpečí a zázemí. Dítě vidí rodiče v situaci, kdy se přestávají ovládat. To má na dětskou psychiku velmi neblahý vliv. Rodič je pro dítě jistota, která se ale při hádce ztrácí.
Hodně dětí si navíc hádky rodičů dává za vinu a k hádkám vytváří katastrofické scénáře o rozchodu rodičů a ztrátě domova.
Odborníci prokázali, že pokud je dítě přítomno hádce rodičů, stoupají u dítěte stresové hormony. Jestliže není dítě svědkem usmíření nebo urovnání konfliktu, hladina stresových faktorů přetrvává ve zvýšené míře. I proto je důležité se před dětmi nehádat anebo se před dětmi také usmířit.
Hádka, nebo „správně vedený konflikt“?
„Vyhýbat se hádkám za každou cenu není dobré ani zdravé. Potlačujeme vlastní potřeby, nehájíme sami sebe a může to vést k tzv. tiché domácnosti, tedy k pasivní agresi. A to na hezké atmosféře v rodině nepřidá.“
Barbora Downes má několik rad, jak se „správně pohádat“ anebo ještě lépe – jak na „správně vedený konflikt“. Díky němu se totiž mohou i děti naučit, jak zacházet s tím, když s někým nesouhlasím anebo když někdo druhý chce prosadit jen vlastní zájmy.
Čtyři zásady „dobré“ hádky
1. Pomalý začátek – pokud si uvědomuji, že může konflikt nastat, je dobré nezačínat afektem.
2. Příprava – jestliže chci s partnerem projednat téma, které hrozí konfliktem, připravím si předem téma a třeba i konkrétní body k hovoru.
3. Time out – nedojdeme-li během hádky s partnerem k závěru, který by nás oba uspokojoval, je vhodné využít „time out“ a odložit konflikt a jeho vyřešení na chvíli, kdy se zklidní emoce.
4. Smíření – aby hádka fungovala jako očistný proces, je důležité dospět ke smíření. A pokud není smíření možné, měla po hádce následovat alespoň snaha o návrh řešení.
Jak reagovat při hádkách a co dělat, když naše děti často vyvolávají hádky s kamarády nebo sourozenci? Poslechněte si Atrium a psycholožku Barboru Downes.
