Jak pomáhat dětem s emocemi a s motivací
Většina českých dětí nechodí ráda do školy. Může za to zastaralý školský systém, přístup učitelů nebo výchova v rodinách? Kam se během života ztrácí motivace a proč je důležité naučit děti vnímat své emoce? Nejen o těchto tématech si ve vysílání pořadu Atrium povídala Andrea Zajíčková s manažerem vzdělávacích projektů Lukášem Šlehoferem z Gymnázia Na Zatlance.
Z mezinárodních cyklických šetření TIMMS opakovaně vyplývá, že čeští žáci chodí do školy nejméně rádi ze všech pětadvaceti zemí OECD. Může za to strach ze známek, sbírání černých puntíků, důraz na pamětné memorování, nepropojenost učební látky s praktickými dovednostmi, či pouhé brzké ranní vstávání? Podle lektora a manažera vzdělávacích projektů Lukáše Šlehofera z Gymnázia Na Zatlance není možné vybrat pouze jeden důvod bez souvislosti a označit ho za viníka. Nabízí se ale jeden společný jmenovatel, a tím je nedostatek vnitřní motivace žáků. Podle Šlehofera je pro české školství typické, že má hodně nástrojů na tzv. vnější motivaci. Děti se učí proto, aby získaly slíbenou odměnu, tedy dobrou známku, pochvalu, uznání spolužáků, rodičů a vyhnuly se případnému trestu za nesplnění úkolu. Oproti tomu ale stojí motivace vnitřní. Ta je poháněna potřebou seberealizace, touhou poznávat nové věci, sdílet se s ostatními pro pouhou radost z poznávání, objevování. A právě v poskytování podpory té druhé, tedy vnitřní motivace, má české školství velké rezervy. Tento „vnitřní motor“ je přitom mnohem důležitější, efektivnější, trvalejší a nakonec i výkonnější. Úkolem rodičů a učitelů by mělo být udržet ho stále v chodu.
Kam se vnitřní motivace ztrácí?
Malé děti se donekonečna na něco ptají rodičů a nedají pokoj, dokud nepochopí smysl. To je ta známá neúnavná otázka „a proč?“ Každá nová informace děti posouvá a ony se z ní přirozeně radují. Během života ovšem velká část dětí o tuto radost přichází. „Každý je nastavený na to, aby se učil. Rodiče a učitelé by měli předkládat dětem takové věci, které jim dávají smysl a posouvají je dopředu,“ vysvětluje středoškolský učitel Lukáš Šlehofer. „Pokud jsou děti nucené dělat věci, které jsou moc lehké, začnou se brzy nudit. Pokud zase musí dělat věci, které jsou příliš vzdálené od toho, co už umí, jsou zahlcovány strachem z neúspěchu a ta správná vnitřní motivace je také ohrožena. Dobré učení by mělo mířit do středu.“ Britský psycholog Graham Jones, ve své publikaci Jak získat psychickou odolnost mluví o lidech, kteří jsou poháněni především vnitřní motivací, jako o jedincích s větším zájmem, nadšením a sebejistotou. Ztráta vnitřní motivace se velice špatně napravuje a to platí u dětí i dospělých.
Vnitřní motivace a emoční inteligence
Schopnost sám sebe motivovat je jednou z pěti složek tzv. emoční inteligence, kterou se začali vědci zabývat v 80. a 90. letech minulého století. „Většina rozhodnutí, které v životě děláme, je vedena po emočních drahách v našem mozku. Možná je překvapivé, že více než na základě racionality se rozhodujeme třeba podle toho, jestli se nám ta věc líbí, jestli k ní máme nějakou sympatii nebo motivaci.“ Podle Lukáše Šlehofera z Gymnázia Na Zatlance je velmi důležité, aby dítě odmalička poznávalo své vlastní emoce, a to dokonce i v době, kdy ještě neumí mluvit. „Uvědomění si a pojmenování vlastní emoce totiž pomáhá k tomu, že dokážeme přejít z reakce emoční na reakci promyšlenou, což je pro život moc důležité,“ dodává pedagog, který o emoční inteligenci přednáší již několik let.
Jak pomoci dítěti pohlcenému emocí?
Dítě se zmítá na zemi v záchvatu vzteku. Pokud je mladší než tři roky, nedokáže se z něj vymanit samo, potřebuje naši pomoc. Pomoc s emocemi ale potřebují i děti starší a není to vůbec jednoduché, neboť emoce vypínají racionalitu. A to i tu naši rodičovskou. Psychologové i pedagogové doporučují zachovat si od dítěte emoční odstup a spíše jednat, než jen vypjatě reagovat. „Není dobré stále opakovat: oblékni se, oblékni se. Po třetím upozornění musíte dítě prostě obléknout, “ říká Šlehofer a dodává: „Ta cesta není o tom popřít, že to dítě tu emoci má, ale kultivovat projev té emoce. A to jsou dvě věci, které se ve výchově bohužel často zaměňují.“
Pokud se chcete o emocích a výchově dozvědět ještě něco více, poslechněte si středoškolského učitele, lektora a manažera vzdělávacích projektů Lukáše Šlehofera v rozhovoru s Andreou Zajíčkovou.
Vysíláno na Rádiu Junior, pořadu Atrium – 15.2. ve 21:15 hod.
DÍTĚ V ZÁCHVATU HNĚVU
konkrétní doporučení z knihy Vychováváme děti a rosteme s nimi autorky Naomi Aldort.
Metoda S.A.L.V.E.:
S. Separate: Oddělte se od chování dítěte a od jeho emoce. Vyjádřete, co to způsobuje Vám: „Je mi nepříjemné, že tady křičíš .“
A. Attention: Věnujte pozornost dítěti: „ Proč křičíš, co potřebuješ?“
L. Listen: Naslouchejte tomu, co dítě říká, co jeho činnost naznačuje.
V.Validate: Uznejte pocity a potřeby dítěte. Nedramatizujte to a nepřidávejte své vlastní stanovisko.
E. Empower: Povzbuďte dítě.
Pocity stojí v cestě účelnému jednání. Jakmile je dítě vyjádří, osvobodí se od nich a může buď nechat celou věc být, nebo nalézt řešení.
