Dům myšek. To je takový svět sám pro sebe - chtěli byste ho poznat?

Milí kluci, holčičky a holky, zdraví vás vaše Knižní záložka.

Šla jsem nedávno naší ulicí, těšila jsem se domů, že si uvařím čaj a dvě vajíčka naměkko a vtom slyším z jedné zahrady zvolání: „Udělala by sis na chvilku čas?“. Zastavila jsem se, rozhlížím se na všechny strany, ale nikde nikdo. V tom zazní znovu: „No mluvím na tebe, záložko. Tak udělala, nebo neudělala?“. Zvedla jsem hlavu a uviděla naši sousedku Evu, seděla ve větvích mohutné třešně s košíkem v ruce a trhala jejich vyhlášené chrupky.

Sousedka mě odvedla do domu ke kanapi, na kterém utěšeně přibývala hromádka věcí, kterou si sousedovic dvanáctiletá Julie odveze na skautský tábor. „Co tomu říkáš?“ zeptala se Eva. „Dobrý,“ povídám. „A proč dvoje plavky?“„Radši se zeptej, proč žádná kniha,“ zavrčela velká Eva. „Pořád se nemůžeme pro žádnou rozhodnout, a tak jsme si říkaly, že se s tebou poradíme, když už tě známe.“

„Neváhej a pojď,“ vyzvala jsem ji rovnou. „Zrovna jsem v knihkupectví za výlohou viděla knihu, která je pro vaší Julinku jako dělaná.“ Za chviličku jsme stály před knihkupectvím, Eva se rozhlížela po knížkách a já povídám: „hledej tu největší a fofrem, než nám ji někdo vykoupí“.

Ta největší se jmenovala Dům myšek. Vymyslela, vyrobila a napsala ji Karina Schaapmanová, jedna nizozemská maminka, která měla šest dětí a málo peněz, a tak se rozhodla, že jim hrací knížku nekoupí, ale vlastnoručně udělá. Použila na to starodávné látky a různé druhy odpadového materiálu. Dům myšek má přes sto pokojíků, systémy chodeb a venkovní prostory. Během stavby a zařizování jednotlivých pokojů vznikaly příběhy do knihy, která začíná takto:

„Sam a Julie bydlí v Domě myšek. Je to svět sám pro sebe. Julie bydlí v šestém patře vzadu uprostřed. Bydlí tam s mámou v jedné malinkaté komůrce…“ Zajímá vás, jak to bylo dál? Čtěte Dům myšek (vydal Meander), tam to všecko je.

Na shledanou za týden se těší vaše Knižní záložka.