Domácí násilí ničí život dospělým i dětem

Projevy chování, kterým odborníci souhrnně říkají domácí násilí, jsou různé, avšak velice závažné. Dlouhodobě totiž ničí nejen oběť samotnou, ale také celý rodinný systém, tedy i děti. Jak poznat hranici, kde už mi chování partnera ničí život natolik, že se musím začít bránit? Co je domácí násilí, jaké má znaky a jak působí na děti, které jsou více či méně přítomny takovému chování? Nejen na tyto otázky hledaly odpovědi Romana Růžičková a psycholožka Barbora Downes.

Sama si za to můžeš

Domácí násilí je přítomné v rodinách či v soužití osob s nejrůznějším stupněm vzdělání, v nízko i vysoko příjmových rodinách, mezi lidmi, kteří si podobnou zkušeností prošli v dětství, ale i tam, kde takový způsob chování nemuseli nikdy zažít. „Máme statistické údaje, ze kterých jasně vyplývá, že nejčastěji je obětí domácího násilí žena, často je to žena na mateřské dovolené.“ Psycholožka Barbora Downes však připouští, že se domácího násilí mohou dopustit i ženy na svých partnerech, není to ovšem tak časté nebo obvyklé.

Poznat předem, kdo se stane pachatelem domácího násilí, není téměř možné. Podle psycholožky Barbory Downes závislost na alkoholu, drogách nebo jiných návykových látkách výrazně zvyšuje pravděpodobnost násilného chování. Je také obtížné říci, kdy domácí násilí začalo. Jeho prvotní projevy nemusí být nápadné nebo tak děsivé, jako ty pozdější. Občasné zesměšňující nebo ponižující poznámky, které navíc v oběti vyvolají pocit, že opravdu „neumí vařit, nestará se dobře o děti, neudělá nic správně“, jsou počátkem chování, které se však dále stupňuje.

Domácí násilí charakterizuje zejména jasné rozložení moci – jedna osoba se opakovaně dopouští násilí na druhé osobě či osobách. Postupně se ponižování změní v kontrolu nad životem druhého, omezování svobody a samostatného rozhodování, zamezování přístupu k finančním prostředkům až dojde k fyzickému ataku.

Děti možná nevidí násilí, ale jeho důsledky ano

„Napadená osoba se do určité míry snaží chránit před projevy násilí děti, ty ale velmi citlivě vnímají i nepřímé náznaky, atmosféru v rodině, strach z agresora, případné následky na těle oběti či rozbité věci,“ říká psycholožka Barbora Downes. Dítě pociťuje ztrátu bezpečí, prožívá strach, úzkost a neustále tuší ohrožení. Podobně vše prožívá i matka nebo napadaný partner, i proto nemůže dítěti poskytnout pomoc a ochranu.

Situace v rodině, kde je přítomno domácí násilí, je velmi složitá a také je obtížné ji vyřešit. Je však nutné se rozhodnout a „přetnout kruh neustálého vyhrožování, strachu, ponižování a násilí“ – psycholožka Barbora Downes dodává, že je víc než vhodné obrátit se na odborníky, kteří jsou schopní pomoci i v těch nejsložitějších případech. Řešení existuje a díky tomu je možné znovu najít sebedůvěru, pocit bezpečí a žít plnohodnotný život.

Poslechněte si Atrium a psycholožku Barboru Downes.

Spustit audio