Děti chtějí sexuální výchovu
Úroveň sexuální výchovy v českých školách je více než různá. Její kvalita je ale plně v kompetenci ředitelů a zřizovatelů škol. Někteří se snaží, jiní dělají mrtvé brouky.
Sexuální výchova není výchova k sexu
Občasné diskuze, zda má škola vůbec sexuální výchovu poskytovat, jsou bezpředmětné. Podle Úmluvy o právech dítěte z roku 1991 má každé dítě právo na informace, tedy i informace o sexualitě. A škola, coby garant vzdělání, má tedy v tomto směru jisté „povinnosti“.
„Hodně dětí se o sexualitě v rodině nedozví vůbec nic, takže pak škola rodinu zastupuje,“ říká výkonná ředitelka Společnosti pro plánování rodiny a sexuální výchovu (SPRSV) Mgr. Zuzana Prouzová. „My máme zpětnou vazbu od dětí, které sexuální výchovu ve škole vítají, protože tam mohou být pasivními příjemci. Nemusejí se zeptat, ale přesto se dozvědí něco, co je zajímá,“ dodává Mgr. Prouzová.
Ředitelé mají možnost, nikoli povinnost
Klíčová otázka zní, JAK sexuální výchovu pojmout a zde dává školský zákon kompetence jasně do rukou vedení škol. Školy si podle rámcového vzdělávacího programu vytvářejí program vlastní. Požadavky, co škola musí do programu zakomponovat, jsou velmi obecné.
„Dítě na prvním stupni má například mít v učivu základy lidské reprodukce, ale je na učiteli a na škole, jak si to vyloží a jak to pojme,“ říká výkonná ředitelka SPRSV. „Známe školy, kde to probíhá výborně, které dokonce zavedly předmět „sexuální výchova“, a známe školy, které využívají benevolence vzdělávacího programu,“ dodává.
Aktivní rodič vítán!
Rodiče, kteří chtějí ovlivnit podobu sexuální výchovy na „jejich“ škole, mohou iniciovat setkání s učiteli a domluvit se na tom, jak bude vzdělávání vypadat. Učitel se sice musí držet rámcového vzdělávacího programu, ale konkretizace je na dohodě. Takovou službu nabízí i SPRSV, jehož lektor(-ka) může v konkrétní škole podobné setkání iniciovat, uspořádat a pomoci ho vést. Lze také zrealizovat doplnění výuky o návštěvu odborníka.
